Na Silvestra jsem měla touhu nějak ten rok shrnout na fejs, pro účely téhle stránky přidávám pár myšlenek navíc.
2020 byl divný rok.
Normálně jsme žili (v mém případě) do 10.března.
A pak se všecko sesypalo jako hrad z písku.
Každýho vzala karanténa a spol. jinak, u mě nastala nějaká porucha času nebo jak. Přestala jsem si vést diář, do kterého jsem psala den co den 25 let. Loňský končí v březnu. A ožívá až teď, ale víceméně praktickými věcmi typu kontrola u doktora a kolik komu dlužím.
Říkají, že jsem archivnická povaha, nezapsat něco, nezapsat něco tak dlouho, zásah do mě byl hluboký,hlubší než jsem myslela. Deník, ne každý den, si píšu ale pořád.
Depky nějak trvaly, i když třeba jarní byly jen přes net – podobnému podzimnímu natáčení bránila hlavně Bellova obrna, která mě přepadla, z toho plynoucí blbá řeč a výslovnost. Depky se, doufám, zase obrodí, i já snad budu vypadat skoro jako předtím.
Je ale moc fajn, že lidi přes Depky nezmizeli s nimi, že pořád existujou a že se snad zase uvidíme naživo. Uvědomila jsem si posté a znovu, jak jsou pro život důležití kamarádi a přátelé.
Navzdory chaosu se povedly i pěkné věci. V březnu se narodila vnučka Raffaelka.Vrátila mi takovou tu okamžitou a bezprostřední lásku. Nechápala jsem dosud pořádně babičky, které obětavě vláčí vnuky sem a tam, už se jim omlouvám, už jsem pochopila. S človíčkem Raffaelkou je vždycky fajn a vždycky mi dodá sílu.
Díky dětem, hlavně Páje, ale i ostatním, se povedlo opravit náš starý byt v Karlíně, Tam se vlastně moje děti narodily a rostly, než přišla velká voda.
Povedlo se zase po letech vidět Lnáře a naši chalupu.
Franta dostal dobrou práci.
Prostě přes různé strázně a nástrahy osudu a covidu jsme všechno přežili v poměrném zdraví. I psychickém, to se taky počítá.
Co se literatury týče, jsem jen takový malinký dělníček na širém poli, nic jsem nevydala, nikoho literárně neokouzila. Snad se mi povedly Depky, dokud teda mohly být, díky za pomoc Andie a Kukymu, a jinak jsem měla tu čest vymyslet předmluvu ke sbírce p.Vohlídky a název (Křídla těžknou) k Andie sbírce. Taky jsem četla pro knižní projekt Pana Fankyho. Mám rozepsanou povídku,děje se v Ústavu pro vědecké vymítání duchů. A jinak jsem literární úhor letos nijak nezorala.Ale co má být, to přijde.
Jasně, chaos kolem, chaos všude, každou noc bojuju s jiným strachem, ale při plném vědomí se snažím zůstat klidná a brát věci z té lepší stránky.
Čím to poselství neposelství skončit: asi takhle. Přáním pevného zdraví a zvířátkem nakonec.
Jak mlaská velemyš oblázková mi přijde jako podstatná info, vrchol roku. Neznalost by nám všem chyběla.
