Život od A do Z
Reportér se zajíkne, chvíli popadá dech, pak režie vrátí obraz do studia.
Když se Maruně ukázal anděl
Když se Maruně Stránské zjevil ten anděl, bylo asi deset dopoledne. Zrovna na hřbitově plela nebožtíkovi hrob, když za ní něco zašustilo. Otočila se, dneska už ani na hřbitově není bezpečno, co kdyby to byl zloděj. Byla připravená ho praštit motyčkou, ale místo toho jen vyjekla.
Letošní Literární žeň je…
Eberhard Zámecký bouchl do stolu.
Letošní literární žeň je…Humus.Co kdyby tam napsal, co si myslí?
Kristian Vadlejch byl zaměstnancem pohřebního ústavu a jako takový se rád procházel po hřbitově. S rukama za zády, vždy v černém saku, což byla vlastně jeho pracovní uniforma, chodil mezi hroby a dozíral.
— Tvůj největší handicap je, řekla matka, – že nebudeš mít vdovskej důchod.
Tak nějak jsem se zarazila. Protože do té doby šla řeč fakt o jiných věcech.
Nevšímala si ho, asi by se to nehodilo. Možná kdyby byla mladší, třeba studentka.
Svou kávu upíjela malými doušky a aby se nemusela dívat jeho směrem, listovala časopisem, který byl v kavárně hostům k dispozici. Takový časopis by normálně do ruky vůbec nevzala, hodil by se tak pro její vnučku, samé drby, drby, navíc o lidech, které neznala . Žili většinou za oceánem.
Díky panu Mircea Dan Dutovi jsem vyšla na Slovensku v časopise iLeGaLiT:
Bell se koukala z okna. Klaply dveře. Tonda byl vybrat poštu.
To jsem jednou seděl u svýho pařezu v rajský zahradě a přemýšlel, co ještě tak lidstvu sdělit. Teda – až ho stvořím.
