Poprvé a podeváté. Zážitky z Literární Vysočiny

Plánuju napsat slíbenou reportáž z Literární Vysočiny, a proto se asi posté dívám na letošní fotky Ne že bych se jinak nedívala, naopak, jen teď mám o důvod víc.

Pokusím se povznést nad svoje dojmy a pojmy, taky nebudu psát nic o věcech, které můžete vysledovat sami.

Předpokládám, že vás zajímá hlavně to neveřejné, drobet zákulisí, drobet drbů, které stejně neprozradím.

Slibný začátek.

 

Takže, nuceným přesunem do Čechovky /Junior se opravoval a posunout to nešlo/ se akce dostala na vyšší level. Nám s Radkem ubylo podstatně práce, klub zařídil mnohé sám – a to včetně baru. /Kdo nikdy neprovozoval bar na živé akci, neumí si představit, co je to za úlevu/.

Město leží na hlavní trati, odpadly starosti s odvozem  účinkujících od a k vlaku apod.

Nebudu vás nudit výčtem ulehčení, shrnu to tím, že život je změna, a dá-li Pánbůh a Jakub Baloun, šéf klubu, v Čechovce zůstaneme.

 Chotěboř je příjemné a mému srdci milé město, za osm ročníků jsme tam zažili spousty věcí, za hezké děkujeme, ale Brod je Brod.

    Příprava festivalu je adrenalin vždycky, pro mě letos dvakrát. Do všeho jsem se stěhovala, tím pádem v samém provizoriu, běhu, letu, bez netu, při životě na staveništi.

    Za rok bude v tomto směru všechno lepší, doufejme.

 Abych se vrátila k tomu zákulisnímu dění.

   Na festival vždycky jezdíme dřív, letos jsme tam s Radkem a Fandou byli od středy. Ten večerbyla hrozná bouřka a my si četli Krchovského, později harlequinky, co zbyly někdy z minula. Bomba, fascinující bomba. Kromě jiných perel jsme ve strašně přeloženém nebo strašně napsaném textu našli: /hrdinku napadlo, že …/ „…ho možná ovládla sexistická myšlenka, že není třeba kupovat krávu, když je mléko zdarma.“

Dotyčná se pravděpodobně rozhodovala, zda se má k panu Božskému nastěhovat…ale jisté to není, česky to nebylo ani náhodou. Robot by to přeložil lépe.

 Psala jsem, že se povznesu nad své dojmy a pojmy, ale to nejde. Když mám psát věci zákulisní, tak ne.

 Každý ročník je ročník něčeho. 2010 byl ročník baru, který jsme měli na triku. Tu neděliodpoledne,kdy jsme už jen v pěti dojídali a dopíjeli jeho zbytky, bych vrátila.

Z letoška bych vrátila sobotní protancovanou noc. Můj nejsilnější zážitek, který naprosto přebil všechny ostatní.

 O tom jsem už psala a jen bych se k němu kruhem vracela, což by nebylo přínosem.

Takže další .

 Meruňky z Moravy, koláčky Vlasty Bakalové, bard Moučka a celá brněnská squadra azzura, Pavel Herot, který, aby  stihl svoje nedělní vystoupení, vstával o půl 4ráno.Jeho dokonalá etuda/ Jsem v Brodě? Já jel do Hradce…/, kterou naprosto zmátl slečny za barem. – Máte u nás nějakého pošuka, přišly. Nechtěly věřit, že patří do programu.

 Zlatý Jelcin, kterého jsem pila, s kým se dalo. Stoprocentní náhoda, která mě zavedla ke kadeřnici se zlatýma rukama a zálibou v četbě.

 Jakub Vaníček, kterého mi doporučil brácha. Týpek jak z románu. Rodák ze Zlína se přistěhuje do vysočinské vesnice, kde naštěstí bydlí ještě druhý intelektuál.

 Pepa Nos, stojící na hlavě a tak besedující s publikem.

 Hrdina Alfík, který během cesty musel měnit jedno auto za druhé, a to v rekordním časovém limitu, neboť zvučil a navíc vystupoval.

 Lidi, lidi, lidi. Pavel Lutner, který je pro LV totéž, co Marek Eben pro Vary. Víťa, co nám pomáhal v kase. Táňa Nováková, která obětavě přivezla kolekci šatů paní Vágnerové. Ostatně i moje šaty byly z její dílny. Luciana a její krásná kytka, atd. Prostě lidi, lidi, lidi.

 O Janě a její Bětce ani nepíšu, ostatně bez Janou ručně malovaných písmen by festival ani začít nemohl.

 Nedělní pofestivalovéodpoledne,kdy jsme se s Radkem zmoženi horkem, únavou a fernetem domotali do hotelu Slunce na zmrzlinu. Následnou Billu jsem už nedala, Radek ano.

 Město jako takové.Pamatuju si ho z dětství, to je nebe a dudy.

 Richard a jeho sestra. Tímto se dostávám zase k tanci, takže projistotu končím.

Děkuju tímto všem jmenovaným i nejmenovaným, také panu místostarostovi Jůzlovi, který přišel na zahájení.

 Se to nezdá, tenhle zápis píšu od ranéhoodpolednea teď je pomalu noc. Přece jen to nemá být sága, takže nakonec možná hlavní novinka.

 Dosud byl termín LV vázaný na konec chotěbořského Festivalu fantazie, přestěhováním do Brodu máme volné ruce. Je proto možné, že jubilejní 10.ročník posuneme a bude hned zkraje července, asi první víkend. Zatím to není konečné, pouze pravděpodobné.

 Nakonec je na to ještě moře času, minimálně do doby, než budeme zas vypisovat žádost o grant.

 Do té doby snad i já budu bydlet jako člověk.

 P.S.Už nastupuje mladá generace. Zatímco my s Radkem pili u oběda nealko, Fanda si dal suverénněpivo.