Podrž mi kočku

Posted by Zora on Úno 3, 2017 in Povídky |

— Tvůj největší handicap je, řekla matka, – že nebudeš mít vdovskej důchod.

Tak nějak jsem se zarazila. Protože do té doby šla řeč fakt o jiných věcech.

  • –  -Cože nebudu mít?, zeptala jsem se.
  •  – Vdovs_kej dů_chod, zopakovala mi, ty mezery jsem úplně slyšela. – Já mám po tátovi – ale ty nebudeš mít nic.
  • – Ale to bych si musela někoho vzít, namítla jsem. – A já nikoho nehledám.
  • – No víš, ono to není jen o tom vdovským důchodě, řekla zas matka. – Ten je až…dramatická pausa…POTOM. Ale měla bys někoho sehnat tomu klukovi.
  • – Fakt myslíš, že mám osmnáctiletýmu klukovi shánět tátu?! To snad ne. To snad už nemá cenu.
  • – Tos měla udělat dávno.No právě že jsem to měla udělat dávno. Když jsem se rozvedla. Když byl malý.Teď je nesmysl, abych si s někým hrála na rodinu.

A dál to šlo zase nelogicky.

  •  – Aspoň tu kočku kdybys sem netahala!

Takový debaty jsem milovala. /Chlapy mám a kočky nemám/.

Kočka jménem Kočka přišla v zimě, teď bylo září – a už že nehodlá odejít, bylo jasné po prvních třech dnech. Zvykla si a my taky.

  • – A stejně, matka se pomalu zvedala k odchodu. – Stejně nebudeš mít ten vdovskej důchod.

A mezi dveřma dodala: – Ono je to jedno, tahle vláda stejně všechny důchody zruší.

  • – Takže to nebude ani handicap, řekla jsem.
  • – Těžkej, řekla a poradila mi, abych si našla mužskýho, kterej by mě živil.

Když vypadla, ulevilo se mi. Jako vždycky. S matkou má člověk být jen co snese. Po dobu nezbytně nutnou.

Posadila jsem se a kočka Kočka mi vyskočila na klín.

 

Uplynulo pár měsíců – a já furt nikoho nehledala. Teda k vdovskýmu důchodu určitě ne. Dál jsem dělala všechny věci, co se ode mě čekaly, hlavně teda chodila do práce a vydělávala…Radostí bylo pomálu, ale taky byly.

A pak jsem poznala…na jméně nezáleží.

Měla jsem ho ráda, myslím, že on mě taky, o něčem je lepší mlčet, ale můj největší zážitek byl z první noci.

Něco se mi asi zdálo, nevím co, pamatuju si, že jsem byla šťastná. Najednou mě vzbudil, mžourám, oči slepené a slyším: – Podrž mi kočku.

Všude tma, taková prosba uprostřed noci, před očima mi proběhl celý můj dosavadní život, co se ode mě vlastně chce a čemu se říká „kočka“.

  • – Podrž mi kočku, opakoval a do náručí mi dal kočku Kočku, která mu spala na břiše. Nevím ani, co jsem s ní dělala dál, prakticky hned jsem zase usnula.

Jistý je, že „podrž mi kočku“ po něm už nikdo další neřekl.

Jo, matka mi ho ještě někdy připomene. -Aspoň po tomhle /na jméně nezáleží/ mohlas ten důchod  mít.Stejně by sis moc nepomohla, naváže, – taky měl rád kočky. Víš jen, co byste dali za granule?!

Řekne a pravidelně šlápne do druhé misky s kočičím žrádlem, co má kocour Kluk, který se objevil skoro současně s odchodem Podržkočky.. – Dvě kočky do rodiny úplně stačí.

  • – Mami, říkám mezi dveřmi, – stejně žádný důchody nebudou.
  •  – Nebudou, kývne spokojeně hlavou a s tím se rozejdeme.

Ale neví, že si každý večer, když mi Kluk vyskočí na postel,  představuju, že se prostě změní v toho, co na jméně nezáleží a že spolu budeme šťastni až do dne, kdy půjdu zažádat o vdovský důchod.

Anebo on po mě, a že to  mi vlastně v těch představách ani tak nevadí.

 

 

 

 

 

Comments are closed.

Quick Payday Loans | no credit check no fax loan | loan | No Fax Payday Loans

TOPlist