První ženská v Slavětíně

Posted by Zora on Kvě 31, 2011 in Prvni ženská v Slavětíně |

Na přání a podle výběru své mámy a jako dárek bratrovi ke 40. jsem opsala jedenáct z mnoha dopisů naší babičky Pavly Janáčkové – Halamové.

Narodila se 1903 v Jitkově na ČM Vysočině, ale 35 let prožila ve vedlejším Slavětíně. Její otec byl tkadlec, její manžel František cestář. Měla dva syny, vlastního Františka a adoptovaného Jana/Jenu/. Podle vyprávění si v dětském domově vyhlížela holčičku, ale Jena ji zatahal za kabát, protože chtěl upozornit na sebe. Babička byla, řeklo by se dnešním slovníkem, aktivistka. Neměla žádné vyšší vzdělání, ale zajímala se o politiku, o novinky, několik let už coby vdova dělala ve Slavětíně předsedkyni MNV/starostku/ se vším, co k tomu patřilo. Například si sama psala projevy do rozhlasu. Celkem se dočkala 6 vnoučat. Co jsme se narodili my s bratrem, tedy od svých 62 let, žila pravidelně několik měsíců z roku u nás v Praze. Svou chalupu ve Slavětíně proto pronajala a s babičkou Marií se střídaly nejen v péči o nás, ale i v pobytu v borovském domě babičky Musilové. Proto se mění i místa, odkud babička Pavla píše, a kde je „doma“.

 

Poznámka a vysvětlivky:

Při opisování jsem respektovala babiččin styl psaní slov: například z večera, při tom apod.

Tam, kde to moc bilo do očí, jsem opravila jen čárky  před a za větami vloženými apod.

Protože ve Slavětíně /i jinde/ žilo vždy několik rodin stejného jména, babička je rozeznává podle čísla chalup – Ondráček 31, Otava 8 atd.

Tohle je jen výběr z dopisů, logicky proto chybí občas vyjasnění nebo pokračování mnoha zmíněných story /např.zatčení Valtra/. Mnohé se pravděpodobně vysvětlí, až časem opíšu dopisy další.

Slavětín viz zde: Borová, Jitkov v okolí

http://www.mapy.cz/#x=136186041@y=134466855@z=10@mm=ZP@sa=s@st=s@ssq=Slav%C4%9Bt%C3%ADn@sss=1@ssp=124048293_122996609_147051429_146491265

21.5.1957

Milé děti!

Právě jsem se vrátila z kanceláře, je půl desáté a tak vám musím ještě pár slov napsat.

Dneska jsme dostali také od vás dopis. A teď jak dopadly volby. Ze 138 hlasů, které tady byly, bylo 100 lístků úplně neškrtaných. Dotud večer, potom sem přišla Míla Ondráčková a do 11 hod jsme hovořili a pak jsem šla spat.

Pokračuji ráno. Z toho je vidět, že se naši voliči chovali moc krásně a ukázněně oproti minulým volbám. Tenkrát bylo asi 142 hlasů a nejvíc obdržel Bačkovský, asi 107. Já jsem tenkrát měla 96. Ale kdybyste věděli, jaké jsme tu měli boje a jaké ještě budeme mít. O tom se dohovoříme až přijedete, ale rozbroje dělal zedník???/před.strany/. Řídícímu se mstil skrze děti, chodil po vsi a štval, na mě  zas je rozlobený, že jim sem tam šlápnu na paty a nenechám je dělat co chtějí. Ale máme stejně přátel atd.

Teď vám napíšu pořadí, kolik kdo měl škrtaných lístků.

Bačkovský 21

Nikl 17

Sobotka 33   – 17

Janáčková 16

Ondráček 17 – 15

Vondráček K. 13 /Eliščin/

Kolouch J. 12

Holub Jiří 11

Ondráček F. 31 – 11

Ondráček J. 26 – 9

Votava 8

V pátek před volbami tu byl na schůzi stranické jeden soudruh z Prahy, domluvili jsme se, žes ho ještě učil, on prý Ti bude vyřizovat pozdrav ode mě, až se sejdete. Nevím ani kdo to byl. Ale půjdu asi za Veselým a tak se ho mohu zeptat.

Já jsem na té schůzi taky zůstala a on hovořil o volbách, o volbě předs. M.N.V, a že nezná místní poměry, tak navrhoval Nikla /protože má odznáček/. A tak radil, jak to máme provést, že já ho mám navrhnout. /Protože jsem nejstarší člen NV a budu řídit schůzi/. Hlásil se honem Nikl, že je nejstarší. Nikl nemá ani tolik svědomí, aby řekl, že to dělat nemůže, že nemá tolik schopností. Ten soudruh radil, aby obešli bezpartijní, aby Nikla volili, tak teď jsem zase zvědavá, jak to dopadne. Řídící rozhodně chce, abych si to vzala já a Pepík Ondráček tajemníka. Tak budu muset za Veselým, ujistit ho, že strana není v nebezpečí, a uděláme všechno, jen aby nebyl Nikl. Jestli to dopadne, nevím. Ondráček taky o té schůzi řekl Niklovi, že předs.MNV může jenom podpisovat. Tak jsou pěkné perspektivy pro tajemníka. Teď už vím, kam si Nikl chodí pro rozum. Niklovi se nejedná o práci, ani o stranu, ale o peníze a o ostatní prospěch.

Řídící se odtud bude o prázdninách stěhovat, sám si žádal pryč. To víte těm blbečkům dá sem tam nějakou pětku a je zle. Vašek Šťastníků byl na něho žalovat na sekretariátě a u inspektora taky byl, ale ten byl s Vaškem hned hotov, že Bačkovský má všechno v pořádku. Vašek říká, jak vidí řídícího, že se mu otvírá v kapse nůž.

Jak bude po volbách, tak vám hned napíši, jak to dopadne, jestli pro nás špatně, tak taky ukáži Niklovi co umím. Já musím za řídícím, abychom dohovořili postup a kdyby chtěl být Ondráček 17 předsedou, tak by to bylo nejlepší, já se přece jen bojím té zodpovědnosti, protože 3 roky je dlouhá doba a mají být už všude družstva. Volby budeme mít 30.5. tak si vzpomínejte.

Jak dopadly v Jitkově volby, nevím, ale nikde na okrese nebudou volby doplňovací.

Do ONV jsme zvolili Zvolánka / Vendy Holase strýc/ 138 hlasy, jen 4 měl škrtnuté / v Peršíkově to měl snad horší, to víte, doma má každý nějaké ty nepřátele, i kdyby to s nimi myslel sebelepší/. Do KNV Milada Novotná, skladová účetní z Raj  z Chotěboře, měla škrtnutých 6 hlasů. Před volbami jsme je tu měli všichni na schůzi. Kopeckého /poslance/, Novotnou i Zvolánka. I když lidi křičeli /měli jsme nadnormální účast, byla jsem moc ráda/, že chtěli Průšu, že je tady známý, tak chudinka Milada Novotná z toho byla celá ustrašená. Ale dopadlo to dobře.

Právě když tu byla ta schůze, tak za mnou přišel ke škole Křesťan, přišel si pro ten přístroj. Jenomže se mu nehodil a tak zůstal doma.

Jena už zkoušky udělal, ještě až budou mít auto, budou dělat praktické.

Posílám Vám taky mou výzvu k voličům, přísně ji neposuzujte. Psal mi to Jena v kanceláři MNV. Poslední odstavec jsem rozepsala z novin.

Mám taky už doma tři housata z Jitkova, pořád mi na zahrádce kničí, musím u nich mít uvázanou husu u stromu.

Mějte se hezky

máma

30.5.1957

Milé děti!

Tak vám musím hned ráno po úklidu napsat, jak jsme včera volili a že mě můžete pozdravit jako první ženskou v Slavětíně. Ale nemyslete si, že na to budu pyšná jako Nikl, zůstávám dál zas jako jsem byla, ale mám radost, že dobrá věc se podařila. Ale dalo to, ani nevíte.

Tajemníkem je Pepa Ondráčků a hned napoprvé se uvedl záslužným činem, sehnal pro naši požární jednotku auto. Z okresu řekli, že nám na to peníze dají, ale že si ho musíme sehnat.

Až budeš Fanouši mluvit s tím soudruhem, co tu byl na té schůzi /jestli se ti přihlásí/ tak mu řekni, jak to tu je a ujisti ho, že je NV v dobrých rukou, lepších než byl.

Až půjdu do Chotěboře /budu tam asi muset ke slibu/ tak se stavím taky na sekretariátě.

Termín volby byl změněn, bylo to o den dřív. A ještě že už to je pryč, to napětí by člověk dlouho nevydržel. Až přijedete tak vám povím co všechno kolem toho bylo a jak lidi za kus postavené zdi se nechají upsat třeba i čertu.

Máme 5tičlennou radu, já jsem dala návrh na Nikla, aby mohl úkoly přenášet do své organizace, pak máme Sobotku M. a Fanouše Ondráčka č.31. Pak jsou předsedové komisí, Bačkovský je školství a kulturní, Kolouch zeměd./pro výkup/ a Vondráček K./Eliščin/ zeměd./pro rostlinnou výrobu/, Holub předs. Komise pro výstavbu /MH/, Ondráček č.17 finanční. Aktivisty musíme teprve shánět. Sobotka s řídícím mají celou zásluhu na tom, že to je tak jak to je. Měli jsme kolektiv šesti a žádný nezradil. J.Ondr., řídící, Sobotka, F.Ondráček 31, Kolouch a já. Já jsem měla nařízeno, že si musím taky dát lístek /volili jsme lístky/, poněvadž Nikl si jej taky dal.

Práci, co dělám budu zas dělat /nebudu jen podepisovat/ a navíc se budeme starat dva.

Ještě předevčírem u nás byl Nikl z výkupu a říkal, že jede do Jitkova na ustavující schůzi. Ve Slavětíně že to zůstane  tak, jak to je. Že to je teď v Slavětíně všechno v pořádku. Tak vidíte, jak se potom ten druhý přikryje taky tím pěkným.

Nikl při každé příležitosti říkal: „To má dělat ten a ten, žádný nechce nic dělat“. Uvidíme teď, jak bude dělat sám, když za to nebude nic mít. A navíc žádné výhody, které pořád hledal.

Ještě předevčírem večer na mně chtěl, abych mu propsala louku u Ranska blokem K7 – N, aby jí měl pořád v nuceném pachtě a nemusel z ní dávat. Ta louka už je jeho od té doby, co se odstěhoval J.Půjman z Oudoleně do pohraničí. Jenomže já takový podvod udělat nemohu a odkázala jsem ho do Chotěboře. A hlavně ten les.

Nevím jak to dopadlo v Jitkově s volbou předsedy a tajemníka, ale o neděli mi říkali, že předsedou má být Hamerník /co má Chvojkovou/ a něco mluvili o Jindrovi za tajemníka. Tak nevím. Tak to mají špatné, tam opravdu je na vrchu reakce. Nevím, jestli jsem Vám to už psala, ale horničtí všichni škrtali všechny dolnické, takže třeba Halama Pepík měl velké štěstí, že prošel. Jindra snad byl tak na středu. Když oni to naši nevěděli a Jindra byl v práci.

V Oudoleni se to nezměnilo, Imramovský je dál a Vašíček tajemníkem.

Nevím jak  je to v Borové, ani teď nic nevím o mamince. Pořád jsem si na ní vzpomínala, teď se tady zas moc nestavovala, že má chudák teď taky strach.

Tak už abych to ukončila a půjdu si chvilku lehnout, protože jsem nemohla usnout a ráno od ¼ na pět už jsem zas vzhůru.

Mějte se hezky a kdy zas přijedete?

máma

/Syn František měl 31.5. narozeniny, ale na to si matka ani nevzpomněla, uchvácená volbou/

5.9.1957

Milé děti!

Předevčírem jsme dostali váš dopis. Myslela jsem, že vám večer zrovna odepíšu, ale nešlo to. Byla jsem utahaná, ani do kanceláře jsem nešla a šla jsem spát. Ten den  v poledne nám přivezli uhlí 25 q, z toho si tři vzala babička, a to ostatní jsem v košíku nosila do sklepa. Čekala jsem odpoledne na Jenu, že přijde z práce a že mi pomůže, ale on nepřišel ani večer, tak jsem uhlí tahala ještě druhý den. Náš Jena teď málokdy přijde ve dne domů, až třeba navečer, takže mi nic neudělá, i dříví musím pořád třískat sama. Já jsem mu onehdy říkala, že budeme teď spravovat ploty a obviňuji ho, že proto z práce nechodí. Proč nepřišel předevčírem, mi řekl, že mu ujel vlak. Já jsem mu říkala, ať mi 10.9. přinese výplatní lístek, že musí mít hodně hodin odpracovaných, a on měl kolem toho plno řečí.

Chci, že posečeme na příkopě asi na 2 trakaře otavy, taky se mu to nezdá. Jena je flákač.  Jára Zvolánků už si koupil za ušetřené peníze motorku a náš Jena si nekoupí ani na sebe a ještě se mu nedostává.

Tak jsme se k vám s Jindrou pořád strojili, než Jena půjde na vojnu, a když Fanouš odjede pryč, tak snad k tomu ani nedojde. Jindra má teď týden dovolenou, aby popohnal práci, já jsem tam ve čtvrtek minulý týden mlátila, posledek, pak jsme ještě obrátili otavu a v pátek jsem jim šla pomoci dělat kupy. A od té doby je špatné počasí. A dnes je pěkně a Jindra pro mě nejede. Jindra si myslí, abychom vám tam něco udělali, a vy to budete mít možná všechno hotové.

S tím nábytkem, Jaruško, to moc dobře promýšlejte, budete s ním do smrti, tak aby vás to těšilo.

Jaruško, napiš jak velkou chceš tu záclonu a jestli vcelku, ale kupovaná síťovina asi vcelku nebude. Ale jestli bych ti na podzim jedny usíťovala, to by mohlo být vcelku. Jaruško, když by to bylo moc velké, zase se mi to nevejde na rám.

A jak záclonu dlouhou? Já se zeptám Květušky, jaké jsou možnosti a nepamatuji se už, jak to bylo široké. Možná že 160 cm, ne?

Když by Fanouš odjel do Moskvy, to byste nepřijeli do Jitkova na posvícení?

Ještě k tomu uhlí. Já jsem říkala Jardovi Brabcovi, on je ve Ždírci v uhel.skladech, ať mi pošle uhlí, a poslal mi pěkné, takové jsme už dávno neměli. Drobné, nemusím ho ve sklepě tlouci, a pěkně hoří.

Tak už bude čas k vaření oběda, tak už musím dopis ukončit, abych ho mohla v poledne dát Fanoušovi.

Včera se tu u nás taky stavoval Bačkovský, byl ve škole. Jirka zas je v Praze na fakultě co byl, že prý si to přece jen udělá.

A novou ředitelku tady ještě nastěhovanou nemáme, já mám dojem, že nám odtud stejně uteče. Pořád sem jenom dojíždí, ráno přijde a v 1 jede z Oudoleně do Chotěboře a domů.

Včera najednou ti, kteří odtud vystrnadili řídícího, všichni šli učitelce bílit. Šťastník, Fanynka, Šťastnička, Neuvirtovi, Eliška s Karlem a já myslím, že tohle všechno zorganizovala Votavka.

Brzy pište!

Nashledanou, máma

7.1.1958

Milé děti!

Tak už mám napsaný dopis Jenovi a poněvadž mám čas /toho času teď po vší práci, kterou jsme v prosinci udělali, mám dost/ napíši ještě vám.

Od Jeny jsem dostala v sobotu dopis, od Jarušky včera.

S Jenovým dopisem mi přišel ještě jeden dopis, Halama z Oud., který nám teď nosí poštu za Fanouše /Fanouš jel 1.1. na tři měs. na školení do Lipt.Mikuláše. Dnes mi taky psal./ se mě ptal, jestli je to dopis můj. Bylo tam: Paní Bohumila Janáčková, cestmysta v Slavětí. Tak jsme uhodli, že to má být cestmistra a že je to můj. A víte, od koho? Od Jenovy mámy. Píše doslova:

Paní Bohumilo Janáčková, zdvořile vám sděluji a žádám, aby jste  mě dali vědět, kde je můj syn Jan Šárovec, který byl u vás na výchovu. Od vás odcházel, nedali jste  mi vědět. Jako jeho matka bych chtěla vědět, kam se dostal a kde je. Já myslím, že si taky zasloužím od vás vědět zprávu jako matka syna, který byl u vás. Pozdravuje vás Anna Kadlecová a syn Jiří Šárovec. Jiří je Jendy bratr. Odepište co nejdřív a napište kde je.

A žádná adresa a nic. Tak ten dopis dávám Jendovi do psaní.

V sobotu jsme tu měli hasičský bál, nesla jsem jim tam taky vstupné, chvilku jsem si sedla na lavici, a když pro mě přišel Prostřední tancovat, tak jsem potom hned odešla, aby nepřišel zas jiný. Tancovali jsme pomalu, ale myslela jsem potom, že se mi srdce rozskočí, taková jsem už ničema.

Bylo prý to veselé, asi do 4,30 hod. to trvalo. A 30.12. jsme tu měli tu dětskou besídku v osvětové jizbě a měla to řídící moc pěkně seřízeno a bylo to moc hezké. Byl to celovečerní program. Já jsem vybírala, a tak dohromady s tím, co dal Sobotka z dětského biografu, co vybral /25 Kč/, jsme řídící odnesli 272 Kč.  Stokorunu že jí ještě přidáme z filmu, který jsme měli na svátky vypůjčený z Peršíkova, a nemuseli jsme jej platit, a ona že za to pořídí nějakou opravu. Měli od okna ke dveřím nataženou šňůru a na tom špendlíky přidělané postelové soupravy. Hrál tu přitom Dočekal z Huti se svými učni, všichni na housle. I Jena Votavů, Míla Misařů, Láďa Sedlmajerů a ti cizí. Po programu zůstali ještě hrát. A tak jsme se se Sobotkou uradili, že je to ošklivé, jen tak je nechat, že je jim třeba uvařit čaj, tak jsme šli na řídící, ona zatopila, dala na čaj, já jsem běžela domů pro rum a pro chleba a máslo a když jsem se vrátila, už tam měla Votavová přinesenou bábovku. Tak jim do čaje dal Sobotka skoro celý půlitr rumu, měli to jaksepatří ostré, osladila jsem jim to cukrem, co jsme měli v kanceláři z květnové slavnosti, a pohostili jsme je. A když pořád ještě hráli, mládež snesla ty staré školní lavice, co tam máme na biograf, na stranu, a dali se do tance. Skoro se to ani ve škole neslušelo. A tak potom šel Jeník Brabců ještě vybírat na hudbu a tak se sešlo 61 Kč, tak jsem to dala Dočekalovi do kapsy.

Byl to moc hezký večer. Řídící měla hezký projev na uvítání, potom ku konci zase a na počest sovětské armády jsme zazpívali hymnu.

Valtr byl taky na besídce, tak už ho znám. Malí Valtři mě teď navštěvují na televizi. Jenomže s Míšou budu mít teď trápení, oni si přivezli taky kočku, nevím, jestli se s ní Míša zkamarádí!

V neděli jsem byla v Jitkově, děda taky vstal a pak šel zas ležet.

Tak už musím končit. Na Jarušku pořád vzpomínám, že se jí blíží termín 14.1. No ono to taky uteče a zas to vytrpíš a přetrpíš. Když se nedá nic dělat.

11.6.1958

Milé děti!

Dneska už od rána prší, tak jsem se rozhodla, že vám napíši.

Minulý týden jsem tu měla zas babičku, přišla sem z Borové a tak jsem ji tady do soboty udržela.

V pátek mi přišel od vás lístek, abychom přijely se Zvol. do Prahy, jenomže to už byly nadělané dílky z řepy, co má která vyplet, a tak už k návštěvě nedojde, asi zas až po práci. Potom je na to lepší čas. Tak jsem v sobotu odpoledne, když babička odcházela, šla taky plet, dostala jsem toho 6 dlouhých řadů, /je to znova za Kavkovi pod cestou/ a dnes už mám skoro 4 řady vypleté. Bylo nás po poli jako much, ještě přišli rodinní příslušníci pomáhat, a tak jde práce rychle kupředu.

Už máme taky 18 ustájených krav, z toho 7 jich přivezli ze Studence, /tam se tvoří farma, tak ty přebytečné nechávají lidem prodat/. Včera večer jsme dodělávali u Teclů druhou stáj, je teď moc hezká, dr.Zítkovi se moc líbila, povídal nám včera, že v tomhle koutě si my tady nejlepší vedeme v ustájení. Teď ještě potřebujeme omítnout stáj u Horáků a odesinfikovat, poněvadž byla zamořena TBC, a měli bychom krávy, mimo 5 TBC, ustájeny. Teď ale jsme tou adaptací u Teclů přišli o vepřín. Tam byli vepři. Udělalo by se to u Prostředních, bylo by to tam pěkné, jenomže je obava, že všechno přidělené krmivo by Prostřední prodal a propil. Jinak Prostřední všechno sežene a chce, aby družstvo šlo rychlým tempem, kde jaká ošklivá práce, všechno musí Prostřední. Když se sváděl dobytek, / nejhorší to bylo od Sedláků/, musel taky. Tak se s ním vytře, jak se říká, všechno.

I různé nedostatky máme a různé problémy.

Třeba tu máme pro letošní rok společné záhumenky. Louky po 0,20 ha. onehdy rozdělili, třebas palouky v polích, pak ty louky mezi lesy atd. A letošní rok ještě záhumenkářům přidělili 0,20 ha jetele na zelené krmení. Ale to se mi už nelíbí.

Pro jetel se jezdí za Kavkovy humna, všichni, kteří mají doma jaký družstevní kus skotu, a že krmí i záhumenkový, je samozřejmé. Ale kdyby se krmilo aspoň tak jako dříve ze svého, každý šetřil, nevěděl, z které strany má ten kousek jetele usíct, aby neubylo. Teď se vozí vesele. Kdyby to bylo pravděpodobné, řekla bych, že to uklízí na půdu. Nebo třebas: Smejkal č.23 má na svém poli moc mizerný jetel, tak těch 10 arů jetele chce přidělit na jiném, a pěkného. Že jsou ty družstevní krávy taky jejich, a že taky mají svahy lepší, zapomínají. Ale to se nenechá zlomit přes koleno.

A potom: máme aspoň polovinu, nebo jestli míň nevím, ovsa bídně zaseto. Nikl chodil za mašinou, ale jak hlídal, nevíme. To je tedy taky velká škoda. Ono to Meda hodně mrzí, poněvadž Sobotka s Veishauptem se tomu smějí.

A různé takové věci, no to víš, že zrovna první rok to nebude skvělé!

Dneska sem k nám ráno, když jsem přišla od mlíka, přišel Veishaupt se Sobotkou, že se jim musíme postarat o lepší louky, Sobotka hned vytáhl U.l. To jsou tedy úhlavní nepřátelé a já myslím, že by Fanouš neměl mít místo v soc.sektoru, poněvadž on jim asi diktuje do pera. Co všechno mi tu napovídali a tak si myslím, že zítra pojedu na okres a ať si sem přijedou to s nimi vyřešit. Nějak vystrkují růžky.

Úřední list je to z 12.3.1958, částka 17, vyhláška 27. Sežeň si ho a přečti. Že ty louky u Ranska, co dostali přidělit, jsou špatné, a tak, že když nedostanou lepší, že pojedou na svoje. To Vám nebudu všechno vypisovat, to až přijedete.

Tak se nezlobte, že jsme nepřijely, teď už nebude čas.

Mějte se hezky a nashledanou

máma

26.4.1959

Milé děti!

Včera jsem pořád čekala, když se udělalo hned ráno hezky, že přijedete. No a když ne, tak musím konečně už taky napsat. Bylo tu teď hodně nových věcí, ani si teď na všechno nevzpomenu.

Teď jsem se vrátila z kanceláře, Pepík tam svolal představenstvo, že se bude rozhodovat o účetním. To už možná víte, jestli vám to maminka už napsala, že nám Valtra sebrali. Byl to v pátek týden, já jsem právě přijela z Chotěboře z druhého dne přelíčení se Sedletínskými kulaky, bylo jich 6, mezi nimi taky předseda MNV Čáp. A přijdu domů, sedla jsem si, že si vezmu trochu čaje, který babička měla ohřátý, a z předešlého dne řízek z file, a ani jsem se nenajedla a přišel Ondráček 17, ať jdu do kanceláře najít sumáře, aby věděli, jak má Veishaupt plán prasat a skotu. A abych za nimi přišla k Veishauptům. Teprve se přebíral živý i mrtvý inventář. Tak jsem šla, Valtr to zapisoval a ještě tam byl Med, Ondr.17, Neubauer a ze Ždírce Culek.

Když jsme s Ondráčkem vyšli tamodtud, viděli jsme, že ke kanceláři přijela motorka a já jsem viděla Podholu. Tak jsem šla, oni zatím došli k babiččině zahrádce a tam jsme s nimi stáli. Já jsem se ptala, jestli mi něco chtějí, oni že zatím nic. No a potom k nám vyšel Valtr, ať jdeme do kanceláře, že tam jsou Veishauptovi, a že už to chtějí dodělat načisto /ještě nějakou řezačku ocenit a co ještě/. Tak my jsme šli a esenbáci, ještě z Bor. Štukhejl zatím někam odešli, jen motorku měli před školou. No a jdeme s Veishauptovými domů a já vidím od Medových jede auto a zatočilo taky ke škole. Zůstali jsme pod babičkou stát s Veishauptovými, já se ohlížím, z auta vylezl zase esenbák, ale žádný na mě nevolal, tak jsem si řekla, že o mě Podhola ví a šla jsem domů. A jedla jsem ten řízek, ještě mi skočila do krku kost a moc mě začala tlačit a píchat a nijak jsem ji nemohla dostat ven ani dolů, a už zas přišel Podhola, ať jdu do kanceláře, že přijeli pro Valtra. Já jsem říkala, že tam sama nepůjdu, tak šel pro Vendu Holase. A Valtr přišel do kanceláře, že je připraven a posadili ho do auta a bylo to.

Já jsem v kanceláři mluvila s Oulickým a povídala jsem mu, že na Valtra nic špatného nemohu říct, no ale nedalo se nic dělat.

Ten den od rána vyšetřovali v Borové slavětínské děti a ještě měli nějaké případy s Valtrem z autobusu. Ale to až přijedete. Ani bych tomu nevěřila, ale byla tam taky Maruška Vlčková, tak by snad nelhala.

Je teď v kanceláři přece jen smutno. Pepík tam teď 14 dnů nechodil, až dnes prvně, měl příušnice. Včera dostal dopis z okresu, ve kterém nabízí Mařenku Ondráčkovu /Zedníkovu/ za účetní pro naše JZD.

Med měl zase v programu Trlíka, co si minulý týden bral Dášu Medovu. A zítra sem přijde účetní instruktor z okresu, tak až prý jak to bude zítra.

Dneska měl pohřeb starý Stránský č.20, už aspoň 88 let mu bylo. Ani jsem v Borové nebyla, aspoň jdu pomoci synovi půl dne sázet a bolí mě potom moc nohy. A dopoledne, ještě před pohřbem, jsme s Votavou chodili zvát na 1.máj. Ještě, že jsem si vzpomněla: Fanouši nebo Jaruško, napište mi nějaký kratší referát na 9.května. Budeme mít společnou slavnost k hrobu našich 13 padlých s Borovou. Jirka Součků nám o tom psal, že je to víc naše záležitost a že se o to nestaráme. Tak Nikl dnes dal udělat věnec a musíme to nějak zorganizovat.

Babička tu u mě byla týden a ve středu odešla. Teď ještě musím napsat Ole, ona mi už 2x psala a já jsem jí ještě taky nepsala.

Tady jsme měli velké mrazy, že byl na rybníčku u váhy silný led. Nevím, jestli nepomrzly stromy a zasetý len a burák.

9.10.1959

Milé děti!

Musím vám napsat aspoň pár slov, z radosti nad tím, že mám jednu práci odbytou.

Mám už ve sklepě brambory. Dopoledne jsme vybírali a odpoledne jsem si je uklízela.

Do večera jsem je přebírala a pak už nosila dohromady. Tak mi to trvalo v košíku do 8 h.

Včera jsem si psala o uhlí, to bude horší. Myslím, že si to nechám dát na dvůr, jestli mě

tam s tím budou moci zajet a buď si řeknu Přemovi, aby mi to nosil k okénku ke sklepu, nebo si přikryju studnu a budu to tam sypat na zem. Vždyť to nemusím mít za den uklizené.

Jena mi psal,že už zas šel dělat a že měl v kotníku výron. Že možná ke konci měsíce přijede.

Tak jsem mu psala, že 25.10. je u nás posvícení, tak ať přijede, že třeba taky vy

přijedete. Tak nevím.

Ola psala celé psaní o děvčatech, jak rostou, že jsou stejné, že musí dávat každé jinou mašli.

Brambory na kopci se už zítra dodělají, potom ještě kousek u Březiny pod Kavkovou zahradou a na Medovým. Tam to chtějí zkusit kombajnem. Burák už je uklizený, zítra už tam budou orat a sít. Už bude zaseto všechno.

Horší to je s vodou, ta se musí do stájí všechna dovážet.

Teď vám musím napsat něco o Bačkovským. Řídící Bačkovský prý má kostní tuberu. Předevčírem to říkala naproti Vomelka, byli v neděli v Bezděkově u přátel a tak to přivezli. My jsme mysleli, že to není pravda. A Stáňa Zvol. tam včera navečer jela s Karlem

na motorce. Tak to pravda je, řídící je v nemocnici, a ona říkala, když to dobře půjde, že aspoň do vánoc si tam poleží. Nejdřív se mu snad udělala docela obyčejná vyrážka na žebru a začalo ho to bolet. Ostatní se mu smáli, že to nic není. Pak se z toho udělal červený flíček, no a doktoři naznali tuberu. To víte, že jim je taky všelijak, jen dobře ne. Pořád se jim vedlo hezky, až se odstěhovali a mají smůlu. Nepřála bych jim nic špatného.

Babička tu od posvícení ještě nebyla, nevím, kdy zas přijede.

Když jsem v Jitkově vybírala brambory, tak jsem si přinesla husu, ale je to houserák, tak ho musím taky zabít. Ale nevím, jak to mám udělat. Jestli mám zabít starou na posvícení,

nebo jí taky nechat na vánoce, aby chodila s houserákem. Na posvícení mám kuřata a králíky a taky kůzle. Ale to nevím, jestli byste to jedli.

Teď už se zdá, že je mi trochu lepší, jenom mě, Jaruško, bolí dole v chodidlech moc nohy. Snad to přece dělají ty ploché nohy.

Máňa včera hledala ty zdravotní vložky, že mi je dá, a nenašla je. Ona je taky nosí. Tak si je musím taky pořídit. Musím to zkusit.

Tak už budu končit. Nešla jsem ani do kanceláře a ráno zas půjdu vybírat a odpoledne už budu doma.

Tak přemýšlejte, jestli byste mohli přijít na to posvícení a brzy zas pište.

Zdraví vás máma

To jsem ráda, že mám zas psaní napsané. Bylo to hned, horší vždycky než se k tomu připravím.

12.11.1959

Milé děti!

Tak jsem včera dostala dopis se zvěstí, že máte auto. Jenom, Fanouši, jezdi moc opatrně. Stejně mi tím zase starost přibude.

Taky píšu Ole, tak jsem jí to zrovna napsala. Horší jak pojedete k nám přes to bláto. Teď trochu přece napršelo, vlastně se nachumelilo a roztálo, tak je z toho bláto. A ještě tudy vozí hnůj, že to rozjezdí. Jenom abyste sehnali nějaký ten bejvák, to je hrůza, že to není kam umístit.

V Borové máte takovou stodolu, aspoň kousíček kdyby jí bylo možné převézt a postavit někde u řeky, třeba za tím barákem SIA.

Jaruško, o něco bych tě prosila. Abys mi, než pojedete domů, koupila zas nějakou předlohu na vyšívání síťované dečky. Nemám co dát Ole, a přece bych něco ráda udělala. Jestli

to stluču do té doby nevím, ale budu se snažit. Kdybyste dlouho nejeli domů, tak mi to pošli.

V Jitkově jsem od posvícení nebyla, v sobotu tu byl Jindra, dělal mi nové dveře ke koze. Jenomže prkna navlhla a nebudu to moci za chvíli zavřít.

Do práce teď už jdu málo, oni vozí hnůj, nakládají a rozhazují, a já se bojím, že bych z toho ležela. Až budou mlátit, tak půjdu.

Jaruško buď si ,i Fanouš, buďte opatrní na zdraví a hlavně na tu jízdu. Tady na Chotěbořsku byly minulý měsíc tři maléry. Taky Holas, co jezdí se sanitou, v Záři bylo, že nedal přednost v jízdě.

V sobotu se žení Pepík Krejčů, béře si někde z Filipova od Hlinska. Tak už Krejčovi budou mít všechno poženaté a vdané.

Tak už budu končit. Půjdu ke Zvolánkům, chvíli, a potom se stavím v kanceláři. Zítra máme schůzi.

Mějte se hezky a pište.

Zdraví vás máma

Ještě že jsem večer nezalepila psaní, zapomněla jsem vám napsat, že nevím, jestli Míša nepojde. Začal chodit do Oudoleně, první den přišel bez pásku, co jsem mu na podzim koupila za 16 Kč, druhý den měl na ocase uvázaný drát a na konci ještě něco táhl, ale to cestou ztratil, a třetí den přišel s velikou, širokou a hlubokou ránou na zadní noze. V noci sychrá, až nemohu spát, tak nevím co s ním bude. No a teď už dopis zalepím. Dnes se u Sedláků sváží a čistí oves. Med hospodaří jako na svém.

9.1.1968 /z Borové/

Drazí!

Dneska jsem dostala od vás dopis a ihned, abyste si nedělali výčitku, že se Fanouš nepustil s autem na pohřeb, odepisuji. Já jsem taky moc ráda, že hned dnes jsem dostala zprávu, a že je po starosti, zdas neseděl včera někde v závěji a nemrzl.

Včera byl totiž soudný den. Babička neměla život moc snadný, ale ani ji chudáka skoro na hřbitov nemohli dopravit. Ne že se chumelilo, ale obrovský vítr a prášenice, že nebylo možno ani otevřít. Už před tím v úterý to bylo ošklivé, ale včera byl vrchol.

Ráno asi k osmé teprv přijel autobus, s ním Emil, ze Ždírce Přema sám, ze Slav. Liduška s Jirkou, Maruška Aug. z Oud. taky sama, on byl u dětí, Zdislávka se šamstrem/Bartíkem ze Slavět.hospody/, Máňa. Všichni přišli hned k nám, tak jsem je uctila kafem a cukrovím, vánočku jsem upekla. Pak přišla ještě Květuška s Karlem. Čekala jsem taky Marušku ze Ždírce, ale ta nepřišla. Napekla jsem řízků a udělala salát, že si je vezmu sem a uctím.

Přema ze Ždírce a ze Slavětína nosiči, Máňa je tam objednala, byli v hospodě. Venku nebylo možno čekat. A čekali jsme. Bylo 9 h, 10, 11, rakev nikde. Až přišla Liduška, že auto s rakví vězí pod Borovou a nemůže vyjet. Tak mužští sjednali u družstva pásák, tak se přece auto dostalo nahoru. To bylo před polednem. Slavětínští se vrátili domů, šli do práce odpoledne, zůstali nejvytrvalejší. Pepík Vomelů a Jarda Kolouch. Z pohřebníků panímáma Medova a Miluška Halíkova. Všichni omrzlí až běda. Ty dvě ženské čekaly u kovářů. Ještě štěstí, že tu byli ti mužští, jako Květušky Karel,  ten Zdislávky, Jirka ze Slavětína, ti všichni museli babičku odnést. Nejdřív jsme mysleli, že dají rakev na 2 saně, že to tak bude lepší. Ale nesli ji. A s velkou námahou. Ze zpěváků jen pí mistrová a ještě jeden. Mám dojem, že farář bez ministrantů. Nebylo možná. Já sama jsem se byla podívat jen u kovářových, tam ji z auta dali na máry, modlení nebylo, a s dětmi Květuščinými jsem se vrátila k nám. Jitka s Mílou z Keřkova se sem nedostali, sjednali si auto a uvázli někde za Přibyslavou v závěji.

Květuška se sem vrátila pro děti, z vysokých bot vyklepávala sníh a povídala, že to bylo hrozné. Tak babičce ani po smrti štěstí nepopřálo.

Já od neděle v noci vždycky kašlu a tak jsem se včera bála vydat na hřbitov a dnes jsem moc ráda. Jsem tu sama a co bych si počala, kdybych byla nemocná.

Nevím, jestli se ten Kubátů pohřeb odpoledne dostal do Borové. Ani nevím, jak se Emil dostal k vlaku. Jiný tu z Prahy nebyl, ani Tonda Říhů, dali mu taky vědět. Ani Františka z Křížové. No, mimo těch třech ženských ze Slavětína a 2 mužských nikdo jiný. Mám dojem, že ani křížek nenesli. To se všechno zeptám, až sem přijde Květuška. Tady byl jen problém, jak dostat rakev na hřbitov. Ale už je všechno odbyté, jen aby to nikdo neodstonal.

V noci se vítr utišil, ani větvička za humny na stromě se nepohne. Máňa za mě dala v Brodě u pohř.ústavu obstarat kytku, měla babička věnce a kytek dost, jenže je musely nést ženské, když hoši měli co dělat s rakví.

Jenovi jsem to ani nepsala, napíši mu teď.

Máňa dostávala 100 Kč na opatrování babičky, celkem 500 Kč, a tak z toho ušetřila na ten pohřeb. Barák odhadli na 3 tisíce a že prý ho babička poručila jí. Oni to tam kluci stejně pustoší. Míla z Prahy prý chtěl tu přeslici, ale kluci tam na půdě prý všechno rozbili.

Mám tu kolem 40 vajec, kdyby sem jel někdy p.Henzl, ať se staví. Jablka jsem snesla hned po příchodu do špajzu, kdybyste si mohli ještě něco odvézt. Jen na půdě jsem teď našla pytlem přikrytá jablka zmrzlá. Ještě že jsem si před nedávnem odnosila ze stodoly do kuchyňky u komína dříví. Ve stodole je všechno pod sněhem a špalek je závějí skoro přikryt. No bylo to včera hrozné. I v té malé stájce, kam na den pouštím slepice,  je v rohu nachumelíno. Slepice tam měli hnízdo, tak je v něm sníh. Nevím, jestli tou dírou, jak je prasklý strop? Koze, když nechá trošku pití, tak jí to zmrzne. Tak jí tam nechávám hnuj a aby tam měla světlo.

Už dodělávám tu druhou menší storu, dnes začnu na tu větší. Bavlny zbude dost, 4 klubíčka zbyla z krabičky z těch 2 záclon.

Tak mám popsáno, končím.

Zdraví máma

Jaruško, tu vlnu kup, já ti zas peníze přivezu, mám dost. S rukávy, tak jí kup víc. A nech ji v Praze. Tady mám práce dost. Musím taky sedrat to peří, to až nakonec.

/nedatováno, po roce 1970, z Voznice/

Tak jsem jim v poledne udělala bramborovou kaši, každý měl 3 nožičky párku, Pavel kaši nechtěl, vzal si hořčici. Dobrá. Čaj. A běhali na zahradě, hráli s pálkami. Já jsem, když jsem to uklidila, povídala Zorničce: já si chvilku odpočnu, bolí mě nohy, a pak půjdem hrabat lupení, pomůžete mi. Jenomže jsem vyskočila, běžím po nich kde jsou, oni stan postavený na písku, Zornička ležela v písku, i když jim pořád říkám nesmíte si sedat, tatínek to řekl. Dobře. Tak toho nechali, já jsem šla hrabat, Zornička odnesla na kompost 4 kýble, Pavel byl ztracený. A najednou přišel, kde je olej, jaký olej, ptám se, no na vaření. Jdu do kuchyně, tam zas rozdělané buřty, na pánvičce kousek umělého tuku, v kamnech už zatopeno a tak, že jsem přišla a vadila, děti pryč. Při tom ve špajzu salám, čabajka, ještě kousek játrového salámu, chléb celá půlka, čaj připravený z heřmánku na plotně, aby to nemuseli pít studené. Slíbila jsem jim, že ze zbylé kaše a co zbyly brambory od včera /dětem jsem dala knedlíky, sama jsem si uvařila ten brambor/ udělám k večeři placky.

A tak vidím, že aspoň mne přerostly přes hlavu a jsem u nich nula a za chvilku přerostou i vás. Byla bych bývala moc ráda, aby byly, Fanouši, jakos byl ty. Myslím, že si ze svého mládí přece něco pamatuješ, a že uznáš, že jsem nezkazila tebe a myslela jsem, že nezkazím ani tvé děti. Jen jsem moc ráda, že jsme spolu a všichni dohromady ozlatili stáří mým drahým a předobrým rodičům. To jsme plnou měrou udělali a kdyby to šlo vrátit, udělala bych ještě víc.

Tady už nemohu. Je to, Fanoušku, naposledy co jsem s nimi sama, nemohu si pomoci. I když je mám moc ráda, vždyť to jsou tvoje děti, moji vnoučci, dlouho jsme na ně čekali, víš, že v mém srdci je jen cit a láska, žádná nenávist a s tím už tak umřu.

Tak jsem ti aspoň to okamžité rozpoložení mysli napsala, zítra už bych to třebas nedokázala.

Jen mi věř, že jsem ti děti vždycky vedla k dobrému.

Adresátka Marie Zvolánková

15.12.1975

Milá Máňo!

Píši pí Holasové a jak bych měla zapomenout na Tebe? Když já si vzpomínám na celý Slavětín? To víš 35 let života, co jsem prožila ve Slavětíně, v dobách dobrých i zlých, se nedá vymazat z mysli.

A teď mi zbyly jen vzpomínky a vzpomínám moc.

Když jsem v létě na chatě, dívám se v tu stranu, kde tuším mou rodnou Vysočinu, a vyvstane mi v mysli celá moje ves. A to béřu číslo od čísla, od prvního do posledního, na každého si vzpomenu, jak se mu asi daří.

Vzpomínám na JZD, jaké jsme měli začátky, teď už je to všechno jinak, na všechny funkcionáře, co k nám chodili, co jsme si jednou spolu vytrpěly o výroční schůzi, když nastupoval J.Kolouch za předsedu. Jak tys vařila kafe a já jsem šla k hospodáři Medovi na žebrotu pro kousek tlačenky, abychom měli pro s.Kadlečka a Šorčíka. Pamatuješ?

Snad starý člověk zapomene na ledacos teď, ale co kdysi prožil, na to se nezapomíná.

Ani nevím, jak se vám tam teď v družstvu daří, jestli ještě chodíš do práce a všechny ty, co chodívaly s námi, on ten čas letí a s ním též roky a zdraví člověka.

Tolik bych chtěla, abychom si tak mohly někdy pohovořit a zavzpomínat.

Jenže já už jsem ničema, kam mě Fanouš nedoveze, tam nejsem.

V létě jsem si myslela, že mě doveze do Slavětína, jenomže on mě vysadil v Jitkově, potom někam cestovali a z mé cesty nebylo nic. A snad od léta jsem v Jitkově nebyla, Jaruška tam jezdí často za maminkou, ale s p.Henzlem, on je z Borové a pracuje v závodě vedle našeho domu, a je to náš „dvorní“ opravář. On je moc hodný člověk.

Nevím, jestli ty doma někoho máš nebo jste zůstali sami?

Jakpak si žije Květa Ondráčková č.17? Jednou mi někdo říkal, že půjde k Mařence. Taky ji postihl ten vdovský úděl.

Co já se navzpomínám na našeho Frantíka a co bych byla dala za to, aby tu s námi byl. Fanouš chtěl Prahu na hlavu obrátit, a že tátovi pomůžeme, jenomže nic nebylo platno.

Máňo, napiš mi taky nějaké novinky ze Slavětína, i pí Holasovou o to prosím.

Já jsem ráda jen na chatě, tam mám svou práci, která mě nejvíc těší, pletí, okopávání a pěstování, to je moje potěšení. A mám tam kolem sebe hodné lidi, takže tam trochu pookřeji. Praha se mi líbí, mám ji ráda jako naše hlavní město, ale ráda tu nejsem, obzvlášť když už teď nikam nechodím. Když byly děti malé, to jsem ještě chodila s nimi na procházky, na Letnou, na Kampu, před Jaruščinu školu, ale teď už nejdu nikam.

Máňo, přeji vám všem šťastné a veselé vánoce, hodně zdraví v novém roce a zůstávám vaše věrná spoluobyvatelka, vzpomeň si!

P.Janáčková, U Milosrdných 8, Praha I

Comments are closed.

Quick Payday Loans | no credit check no fax loan | loan | No Fax Payday Loans

TOPlist