O mně

 

Rodiče se dva tři roky po válce seznámili na gymnáziu v Chotěboři. Máma tátu doučovala deskriptivní geometrii a on ji zase latinu.

Já se narodila na konci června roku 1965 v Praze – Podolí.

Z porodnice mě dovezli do bytu na Starém Městě Pražském, kde jsem prožila dalších 25 let života.

V lednu 1968 k nám přišla tlustá dcera hubené sousedky, vyrušila mě ze hry s dřevěnými  kostičkami, a řekla, že se mi narodil bratr Pavel.

Do školy jsem to měla proklatě blízko, do oken třídy jsem viděla z balkonu. Zatímco ostatní děti si, jak jsem věřila, cestou domů nespoutaně užívaly, já přešla ulici a dobrodružství pro mě končilo.

Když mi bylo necelých 15 let, přestěhovali jsme se na druhý konec Starého Města, do Betlémské ulice. Poprvé v životě jsem měla vlastní pokoj, vlastní stůl…Tahle idyla trvala deset let, během nichž jsem vystudovala střední školu, a když mě 2x nevzali na vysokou, začala jsem v pracovním procesu budovat socialismus. S výjimkou mateřské buduju bez přestávky dodnes, akorát jiný režim.

Snad proto, že táta byl historik, kryje se revoluce s mou vlastní story: vdávala jsem se 18.11.1989 (a rozvedla se přesně za deset let a jeden týden nato) . Odstěhovala jsem se (bohužel asi navždy) ze Starého Města. Do Karlína, tam, co Evropu odděluje viadukt , jak zpívá Ivan Hlas. A jednou přišla povodeň…a vzala, co jí kdo dal… , a pak jsem devět let měla v Karlíně pouze trvalou adresu. V červnu 2011 jsme s dětmi na zeď pokoje napsali AŤ ŽIJE REVOLUCE!  a další den se odstěhovali na druhý konec města.

Jednoho zamračeného, studeného a deštivého rána na konci dubna 1990 se mi narodila dcera Pavla. Syn František přišel na svět dva roky nato během večerní srpnové bouřky.

Posledního srpna roku 2012 jsem se vdala podruhé.  Svatba byla a už není, z rozvedené vdaná paní, napsala jsem si.

Svým dětem jsem tímto krokem pořídila bezpracně a bezbolestně sourozence, Tomáše a Andreu. Sice nevlastní, vyvdané, ale všichni čtyři jsou děti jako květy.

V červenci 2013 jsme si z Nesuchyně u Rakovníka přivezli kotě Kočimina. Když se Kočiminův přínos pro lidstvo a naši rodinu ukázal jako hluboký a nezměrný, po roce jsme přibrali jeho nevlastní sestru. Třetí kočku, bílou Johanku, jsem zdědila po kamarádce, která se o ni už pro nemoc nezvládala starat.

Bez koček by náš život nebyl úplný.

O touze psát

Touhu psát mám určitě v genech: jedné fotce ležím coby miminko mezi knihami a psacím strojem. Táta mi, abych si v kočárku nekřivila páteř, knihami podkládal i hlavičku.

Oba rodiče psali a psali a psali, táta pod cizím jménem, jak se to tak tenkrát dělalo. Klapot psacího stroje si pamatuju coby jeden z prvních zvuků. Genům se nevyhnul ani brácha, ale, narozdíl ode mě, povídkami pouze začal…a ve stopách matky pokračuje literární vědou.

Bylo mi asi 11 let, když na školní akademii veřejně četli mou básničku. Vlastně anonymně, zakázala jsem jmenovat. To mě dodnes trochu mrzí, ale zas to není trauma největší.

Okolo mého 15. roku se touha psát na mnoho let schovala. Asi do deníků, které jsem si od té doby vedla.

Co a kde píšu

Básničky jsem psala odjakživa, ale…

bylo to v únoru 2003. Měla jsem námět, otevřela sešit a ruka mi SAMA OD SEBE  začala psát POVÍDKU. Život je úžasné dobrodružství, když jste schopni sami sebe překvapit.

 

Akce, na kterých jsem se podílela od r. 2002   

Večer přiměřených depresí – od roku 2003  do  června 2012  na Smíchově v Poetické kavárně Obratník, později Symbiose.  Od srpna 2012 do prosince 2018 byly Depky v žižkovském klubu Jiný kafe, když klub zavřel, přestěhovaly se od ledna 2019 na staronové místo, do Slovenského domu v Praze v Soukenické ulici. www.primerenedeprese.cz

Den poezie – od r.2004 do 2011  www.denpoezie.cz

Literární Vysočina – od r.2004  www.literarnivysocina.com.   Nejdřív v Chotěboři, pak Havlíčkově Brodě, poslední tři roky v Praze

Večery autorů Tramvaj Načerno – 2002 až 2003. Rok jsem vedla i rubriku poezie Tramvaje Načerno

Wagón – několik jednodenních festivalů autorského čtení, hudby a divadla. 2003.

Různé literární večery v Obratníku/Symbiose 2003- 2004

Zastávka – talk-show 2003 – 2004.

Mezi regály – knižní revue naživo – v Čítárně u čerta s knihou, v Divadélku Tramtárie – 2003 – 2004

nárazová spolupráce na dalších akcích, pomoc při organizaci prvomájového čtení na Petříně, akcích Blueworldu v kavárně U frgála, spolupráce na literární části festivalu v Boskovicích/2004/ aj.

Sestavování a redakce různých sborníků a příležitostných tisků.

Autorský a produkční podíl na divadelním představení Čtyři kusy souboru Jindřichovy Plachty – dvě ze čtyř zdramatizovaných povídek. 2004 – 2005

V r.2004 zastoupena na dvou výstavách fotografií a textů – Praha, Galerie Skarabeus a Galerie Čáslav / s P.Veselým, P.Packanem a L.Procházkovou/

Klánovický svařák –  od dubna 2006. Literárně-hudební kavárna v Praze-Klánovicích

Kabaret Dobrý vítr. Pro ČRo Praha. 1 x měsíčně. S J.Zahradníkem a V.Kadlecem.

Textfórum u Golema, s Janem Krůtou.  2011.

Od ledna 2015 jsem ve Slovenském domě v Praze připravila patnáct  Česko-slovenský večerů primeraných depresií (1x měsíčně) http://slovenskydomvprahe.cz/

Od roku 2010 jsem dva roky byla v širší porotě Magnesie Litery.

Od dubna 2016 dělám redaktorku poezie v e-zinu Lemurie http://beletris.cz/e-shop/33-lemurie-literarni-e-zin

29.6.2016 jsme se Zdeňkem Fekarem a Bedřichem Jetelinou natočili první díl talkshow 2 deci Zory Šimůnkové. K vidění na https://www.youtube.com/watch?v=QEIl4E1Lz8o.

 

Vydala jsem tři knihy:

Ten sprosťák a jiné povídky -2005

Láska je zdravá, spoluautor Vláďa Babnič – 2006

Hospodská byla jako ideální manžel, spoluautor Václav Franc – 2009

a texty mám i v různých antologiích a sbornících.

V rukopise mám sbírku básniček a druhou povídek.

xxx

Taky zde:

http://www.cbdb.cz/autor-17575-zora-simunkova

http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=%9Aim%F9nkov%E1&id=26376

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1329