Archív 2009

7.01.2009

Bílý sníh a Bílá orchidej

 

Konečně přišla zima! Všem omrzá kdeco, mrazem zrůžovělí bezdomovci chodí na fakultu na kafe z automatu, výjevy přímo ladovské. Černé koleje a černí ptáci v bílém sněhu, zrcadlově tenký led na hladině Botiče, mrazem ztuhlá tráva na jeho březích, všechno jakoby uklizené, čisté. Ale i kníračem, co mu nad závějí plula jen hlava, i zhruba desetiletými Třemi králi s opravdovskými korunami ze zlaceného papíru, které jsem viděla včera, i dalšími malebnými zimními obrázky doporučuju kochat se nejlépe přes okno vytopené kavárny.

Xxx

 

Návštěva na neurologii mě utvrdila v tom, že nejsou lidé zdraví, jen špatně prohlédnutí. Skokanem roku je můj tlak, který během deseti minut v ordinaci skočil z vysoké hodnoty 160/100 na ještě vyšší 180/105.

 

 

Xxx

 

Včera jsem si schválně počkala na nový díl Burianova Dne žen. Byl totiž s Evou z dua Eva a Vašek. Mimořádně poučné a mírně smutné. E + V by už si pomalu mohli založit vlastní církev. Takového oddaného publika, věřícího, že Bílá orchidej  atd. má léčivou sílu /i takhle přesně to zaznělo/! Hřebík na hlavičku navíc trefil Petr Novotný, takto promotér plánovaného koncertu pod Řípem. E + V prodávají podle něj tolik desek – CD – DVD, protože jejich cílová skupina /65 +/ neumí vypalovat.

Burianův den žen je podle mě jeden z nejlepších pořadů České televize, možná proto jde nově  až od 23:10.

Koukněte se sami – jen pro silné povahy

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208562225300014-burianuv-den-zen/

 

 

 

8.01.2009

 

Metronom

 

Nejdřív tam byl Stalin, pak dlouho nic. Po revoluci nějakou osvícenou hlavu napadlo dát na Letnou obří metronom. Bylo to hezké, vtipné, vedlo k úvahám. Když nebyly peníze, občas nefungoval – ale pořád tam stál. A teď je ze zařízení odměřujícícho čas padni komu padni něco jako čert v českých pohádkách – z pekelného tvora se stal neškodný trouba. Takže kdoví, zda tohle není znamení:

http://www.novinky.cz/clanek/158334-kyvadlo-na-letne-se-zastavilo-pod-tihou-eurovyzdoby.html

 

 

 

 

 

 

 

17.01.2009

 

Kaplický a Entropa

 

Národ momentálně probírá dvě věci: smrt Jana Kaplického a Entropu, tedy bruselskou skládačku Davida Černého.

Spěchám i já se svou troškou do mlýna.

Co se Kaplického týče, hned ráno po jeho smrti jsem četla komentář ve stylu: český národ nepochopením zabil dalšího génia. V tomto ohledu bych byla opatrná. Je jisté, že ostuda s Národní knihovnou panu architektovi nepřidala, ale smrt měl hezkou. Umřít štěstím, komu se to podaří?

Paradoxem je, že jeho největším českým projektem zůstane, pokud se postaví, koncertní sál ve městě, kam nevede ani dálnice. Nic proti Budějovicím.

Co se Entropy týče, vláda a spol. snad věděla, komu dává zakázku. Pokud chtěla něco méně provokativního, měla hledat jinde. Mě osobně přijde Entropa celkem vtipná, někdy na hraně. Méně vtipné pak výmysly o dalších autorech. Základní účel ta skládačka splnila:  že ČR vede unii už nelze nevědět. Ale, jak píše Josef Klíma v dnešních LN: „…stačilo, aby Alexandr Vondra pozvracel při vhodné příležitosti všechny evropské premiéry – a vyšlo by to levněji…“

 

 

 

18.01.2009

 

Facebook

 

Tak už jsem taky na Facebooku. Připojte se! Nemějte strach, je to česky. www.facebook.com

 

 

21.01.2009

Vzorové dítě

 

Když mě začnou domácí hádky otravovat, vyhrožuju tím, že si porodím vzorové dítě. Hodné, poslušné, bude mít samé jedničky od základní až po vysokou školu. Nikdy nebude nemocné, nebude fetovat, kouřit ani chlastat. Pokaždé usne úderem šesté a bude spát nejmíň dvanáct hodin. Samo se probudí, vypraví a udělá si snídani. Vystuduje medicínu a bude mi psát lexaurin a neurol. Ženicha/nevěstu si vybere podle moudrých rad rodičů.

Vzorové dítě se mnou všude rádo půjde, bude se zajímat o mé potřeby a přání, každý den mi nakoupí a bude mě živit. Nikdy neřekne sprosté slovo a ke mně i jiným bude vždy laskavé a milé. Stane se poslancem/senátorem a posléze prezidentem. Půjde mu vše nač sáhne od řízení lokomotivy po akrobatické lyžování.

Navíc bude snadno omyvatelné, a to i slanou vodou.

 

xxx

 

Modleme se

 

Amerika vidí v Obamovi svého spasitele, tak a podobně psaly mnohé noviny. Proto když při včerejší inauguraci pastor řekl „Modleme se“,  nevědělo se hned ke komu.

 

 

26.01.2009

 

Tisíc a jedna noc

 

Když jsem byla malá, vysílala televize cyklus Pohádek tisíce a jedné noci. Dívala jsem se pravidelně, ale silně mi vadila jedna věc: princeznu naprosto vždycky hrála Štěpánka Haničincová a prince naprosto vždycky Jan Přeučil. Když se Štěpánka, která neuměla a nechtěla stárnout, vlnila u silonových záclon, které markýrovaly závěsy v perském paláci, přišlo to trapné i mě jako malé holce. Jinak na 1000 + 1 vzpomínám ráda, z nejasných důvodů hlavně na  Kalif čápem. Digitální triky nebyly, takže čápa představovala nějaká vycpanina.

Vyprávím to celé synovi, směje se, hlavně nestárnoucí Štěpánce:

– Haha, uděláme z matky princeznu. Haha. A za tebou bude velký atlas hub.

– Proč hub?, ptám se.

– Protože ptáků máme na chatě.

– Proč ptáků?

–  Nemáme žádnou vycpaninu.

 

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Medek: Děkuji, mám se výborně, Bielik: Odpoledne v japonské zahradě, další díly Prokletých králů /celkem 7/ od Maurice Druona. A po chvilkách si prohlížím asi tak pětikilovou knihu Protektorát Čechy a Morava ve fotografiích /ed.J.B.Uhlíř/. Naprosto zmizíkuje školní výklady o tom, jak bylo za Němců všechno smutné, studené, celý národ byl v odboji a bylo pořád zataženo…

 

Filmy:

Viděla jsem Vicky Cristina Barcelona, film Woody Allena. Původně jsem jen zkoušela cdčko, ale už jsem se neodtrhla. Pěkný kousek, ale nejhezčí je stejně Javier Bardem.

 

 

4.02.2009

 

Velká výhra

 

 

Během několika málo minut a na několika málo metrech jsem zažila následující:

Situaci číslo 1:

Ve světle lamp tancuje na tramvajových kolejích chlap a radostně huláká do telefonu: – Byl jsem v herně zkusit štěstí. A vyhrál jsem! Pětset korun!

Situaci číslo 2:

Na první sedačce v tramvaji sklání prošedivělá důchodkyně hlavu nad letákem z banky, který velkým a tučným písmem hlásá: Sestavte si svůj ideální účet. Dotyčná jen ztěžka vzdychne.

 

xxx

 

Chřipkovatím. Do ničeho se mi nechce, dělám jen co musím, a to ještě bez elánu a jiskry. Zatím nad nemocí vyhrávám, zatím. Dva dny je mi lépe, dva dny hůř, neustálá remíza.

V obecném nedostatku radosti mě kromě synova školního plesu potěšil dopis z IFP publishing. Prvních 2000 kusů knihy O čem ženy píší se vyprodalo během dvou měsíců a hotový je dotisk.

 

 

5.02.2009

Řízek je přítel

 

Včera jsme s Fanoušem viděli na Spektru zcela neuvěřitelnou reality show s názvem Vybíraví jedlíci. Odhaduju na americkou produkci, zapnula jsem to později, takže jistotu nemám. Na nějakou farmu dovezli asi na týden zhruba deset lidí, kteří měli různé problémy s jídlem. Jeden nemohl než  maso a brambory, druhý nevydržel sedět u prostřeného stolu, třetí nerad mléko, další holka se bála chleba. A celou tu dobu je rozebíral tým „odborníků“. V uvozovkách, neboť rady typu „když se bojíš mléka, zkus mléčný koktejl“ bych zvládla taky. Vrcholem pobytu byla návštěva v luxusní a drahé michelinské restauraci. Zasvěcené rady, které jedlíci dostali na cestu /budete  dostávat různá jídla v různých nádobách/ mi silně připomněly povídku Ivana Krause o muži, který je líný si vařit, a tak se dívá na televizi, kde různí lidé jedí různá jídla z různých talířů. Celou scénu v restauraci jsem psychicky nezvládla, ale syn říkal, že jeden frekventant se rozplakal nad tuňákem.

Abych předešla omylu: z vlastní zkušenosti vím, že fóbie je možné mít z čehokoliv a nijak to nepodceňuju.  Vybíraví jedlíci jsou ovšem podle mě pochybení od začátku do konce, neboť v psychice  zúčastněných byl problém s jídlem zjevně nejmenší. Kromě jiného si jeden z nich griloval jeden! rybí prst a málem podpálil dům.

Ale co, exoti se najdou všude. Daleko horší mě přišel ten „tým odborníků“, protože se  zdatně přiživoval na neštěstí druhých.

Nějaké poučení jsme si ale s Fanoušem přesto odnesli. Řízek je přítel. /A přátele (ne)jíme/.

 

Xxx

Film:

Hledala jsem něco, co by mě nenutilo myslet, takže jsem si pustila František je děvkař. Pár scén dobrých, zejména mezi dospělým synem a jeho matkou, celek zmarněná šance.

O den později jsem viděla film Karamazovi, mimořádně sugestivní a povedený opus Petra Zelenky. Doporučuju.

 

xxx

Návštěvnost tohoto blogu od 31.12. 2008 do 5.2. 2009:

52 991 – 55 114

 

 

9.02.2009

Muž a žena

 

V rozhovoru pro aktuální Reflex /č.6/ říká doktor Plzák:

„Dneska vnímám mnohem víc než kdysi, že je to tak zamotané, jako by nějaký ďábel dbal o to, aby se vztahy mezi mužem a ženou nedaly dobře rozmotat“.

Konečně je vědecky potvrzeno, že dvě pohlaví byl lidstvu čert dlužen!

 

 

 

 

18.02.2009

Kouzelné brýle

 

Do optiky vběhla pomenší blondýna.

– Ty obroučky, vyhrkla na optika, ty obroučky, co máte za výkladem, sotva dýchala. -Ty černý, upřesnila, – s kamínkama.

– Vím které, řekl optik zdvořile. – Jsem rád, že zaujaly.

– Dají se z nich udělat sluneční brýle?, blondýna pořád ještě chytala dech.

Pokýval hlavou.

– To je báječný, skoro vykřikla. – Tak to udělejte. Jsou moc hezký. Pak jí to došlo: – Kolik stojí?…Pět, to je taky hezký, konečně zvolnila.

– Udělám vám slevu, nabídl optik.

– A dioptrie, váhala, – by do nich šly taky?

–  Samozřejmě. Kolik máte dioptrií? Spočítám vám to.

Zatímco se sklonil nad kalkulačkou, zákaznice si před zrcadlem snad pětkrát za sebou znovu vyzkoušela dotyčné obroučky.

Optik dopočítal a přisunul k ní kalkulačku. – Tady to je.

Podívala se: – No…

– Udělám vám slevu, opakoval.

Podívala se ještě jednou.

– Asi ne…přehodila si kabelku zase přes rameno. Anebo, otočila se na patě: – JO!. Já přijdu.

 

Xxx

 

Kdo toužíte po kouzelné chvilce, podívejte se sem:

http://www.paulmerild.com/Videa.htm

 

xxx

 

Vědeckých výzkumů není nikdy dost:

Pokud chcete poznat partnera, líbejte ho

http://www.novinky.cz/clanek/161571-pokud-chcete-poznat-partnera-libejte-ho.html

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Raymond Carver: Katedrála a Buď, prosím tě, zticha – skvělé knihy povídek.

D´Argens: Vášeň a rozum. Láska v době libertinů – opravdu hutná kniha.

Dcera mi z italštiny překládala části Gomorry  od Roberta Saviana, mám ji objednanou i česky. Začínám číst Laskavé bohyně, knihu Jonathana Littella.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

26.02.2009

 

Tramvaj se sněhulákem

 

Poslední dny se mi děje spousta velkých a malých důležitých věcí : první z nich jsou velké teď, druhé budou důležité v budoucnosti. Protože se ale stávají den co den, nedostává se mi času si je v hlavě přebrat a shrnout, natož srozumitelně sepsat.

Takže jen malá drobnost. V sobotu večer vozila tramvaj č.4 sněhuláka. Hezký, dobře metrový, oči a nos z uhlí, větvičky místo rukou, stál pevně vpředu na nárazníku. – To by mě zajímalo, jak tam drží?, říkal nějaký pán.

Smáli se lidi v tramvaji, smáli se lidi venku, ten řidič by měl možná dostat metál.

 

Xxx

 

Zajímavé odkazy:

Plzeňák a humorista Milan Čechura si konečně pořídil webstránku:

http://www.milancechura.webnode.cz/

http://www.stolzova.cz/

Web pro pedagogickou tradici a kontinuitu

http://www.cittadella.cz/repu/

Stránky skvělé výstavy Republika, která do 15.března běží v Národním muzeu. Běžte se podívat, stojí to za to. Kromě stovek dalších exponátů a mnoha dokumentů, sestřihů filmů a reklam, si můžete vychutnat takové špeky jako kulku, která v Sarajevě smrtelně zranila arcivévodkyni Žofii, šaty, které měla v osudný den na sobě /bílé se zeleným pasem/, kusy letadla, v něm zahynul M.R.Štefánik, polobotky Oldřicha Nového apod.

 

 

 

 

9.03.2009

 

Hezká houpavá melodie

 

Tuhle ráno jsem se zastavila v Symbiose/Obratníku. Měla jsem čas, tak si sedla, dala kafe /na tlak ideální, vím/, listovala časopisem a měla takový neurčitě příjemný pocit, který sílil a sílil, až mě donutil zvednout hlavu. Teprve pak mi došel důvod. Hudba. Hezká houpavá melodie. Svět zrůžověl a všechno bylo snadné. Už jsem nečetla, jen poslouchala a usmívala se. Nejhezčí zážitek dne si ale jen tak nezopakuju. Vím sice, že zpíval Jim Morrison, ale absolutně netuším, CO.

xxx

 

Mládí už není co bývalo, přes týden beru léky na tlak. Dostavilo se jisté trauma, pak jsem ale mávla rukou a nechala to být. Nakonec – výsledek je pozitivní, tlak klesl na snesitelnou hodnotu 150/90.

xxx

 

Podle horoskopu, který mi dnes přišel, je letošní březen obecně ideální pro tvůrčí práci, zejména psaní. Chyťte šanci za pačesy!

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Jonathan Littell:Laskavé bohyně – smiřuju se s tím, že si tu knihu /ráda/ koupím.Vzhledem k váze asi dvě kila nejde jen tak tahat s sebou a ve výpůjční lhůtě to nedočtu.

Miloš Urban: Hastrman – jedna z nejzajímavějších knih, co jsem četla za poslední dobu. Hezký námět, hezky vystavěná, hezky napsaná.

 

 

12.03.2009

 

Roztřesenej a slaboučkej

 

Věci se dějou, a to tak, že hodně. O novinkách nestačím přemýšlet, natož je zapisovat. Tímto se omlouvám všem p.t.čtenářům mého blogu.

Mimojiné jsem-jsme /jako o.s.Literární vysočina/ začala-li spolupracovat s ČeskoSlovenskou scénou. Co se materiálna týče, to prvně přinese ovoce zítra na Depkách, neboť v ceně vstupenky bude i něco málo k pití.

Hned dvě novinky mám pro příznivce Klánovického svařáku: pro velký úspěch toho na téma Husákovy děti (http://www.zora.bloguje.cz/524115-husakovy-deti-ve-fotografii-aneb-nase-uspechy.php) se chystá jeho pokračování, a to v pátek 27.března. A skoro za měsíc nato, 24.dubna, budeme s Honzou Nejedlým na dalším Svařáku zpovídat spisovatele Petra Šabacha.

Obojí se koná v KC Beseda, Slavětínská 120, Praha – Klánovice,  podrobnosti dodám včas.

xxx

 

Roztřesenej a slaboučkej

 

Nejen o medicích platí, že na sobě vypozorují známky všech nemocí, o kterých se učí.

–          Brali jsme v biologii nemoci krve, přiznal se mi syn, – a já je na sobě všechny poznal. Byl jsem hned takovej roztřesenej a slaboučkej…A představ si, že jsem měl hemofilii  i trombózu. Najednou!, ale to už se náš hypochondřík smál.

 

18.03.2009

Pro otrlé povahy

 

Dnes téma pro otrlejší povahy, útlocitnějším se omlouvám, ale nejen velké věci jsou v životě důležité.

Máme nový záchod. Jeho výměnou jsem zlikvidovala další neuralgický bod své existence, tedy aspoň takový, na který stačím. Se starým záchodem už to nešlo:  kapal, skřípal, strašil nás dnem i nocí.

V pondělí odpoledne, kdy nám namontovali nový, jsme pak chodili a splachovali jen tak z plezíru, jen pro ten pocit!  Život je hned o něčem jiném.

 

Xxx

 

Po budově fakulty máme několik skladů, některé z nich lahůdkové. Bez oken, špatně osvětlené, plné komíhavých stínů… Když jsem do nich tuhle s sebou vzala Frantu, zcela případně se ptal, jestli jsou už vyčištěné od nemrtvých.

xxx

 

Návštěvnost tohoto blogu 5.února – 18.března 2009:

55 134 – 57 457

25.03.2009

Soukromá teorie o pádu vlády

 

Poté, co jsem četla následující řádky o poslanci Schwippelovi,

„…pochází z Berounska a původním povoláním je vědec, bioinženýr. On sám je spíš plachý a zdrženlivý, má za sebou ale velkého rváče a výraznou osobu – svoji matku, která je předsedkyní berounské organizace ODS a která zřejmě ovlivňuje řadu jeho rozhodnutí. Hodně napověděl i kongres ODS, který z velké části strávili spolu. ‚Honzo, počkej, ještě odpověz na dotaz,‘ instruovala paní Schwippelová syna.“, napsal Ondřej Štindl v Týdnu /celé na http://www.tyden.cz/rubriky/media/ondrej-stindl-cte-noviny/24-3-budoucnost-vlady-v-mesici-hruzy_111397.html/

 

vymyslela jsem si soukromou /a určitě zcela nepravdivou, zdůrazňuju/ teorii o pádu vlády.

Jak známo, potopili ji poslanci Tlustý, Jakubková, Zubová a zmíněný Schwippel.

 

Dva poslance uplatila opozice, dále vždycky platí cherchez la femme, takže jedna z těch ženských miluje Topolánka – a on ji ne, a Schwippelovi to řekla máma.

 

 

 

26.03.2009

 

Schwippel, smutný hrdina

zmatky z matky

 

Poslanec Schwippel se stává smutným hrdinou těchto dní. Jak se zdá, rodná strana /ODS/ ho nemůže za hlasování proti vládě ani vyloučit. Brání tomu místní organizace v Zadní Třebáni. Cituji Novinky.cz:

 

… má všeho všudy pět členů. Schwippelova matka Kateřina je předsedkyní, její syn místopředsedou. Dalšími členy jsou údajně bratr Schwippelové a její zaměstnanec. „Pátý je nějaký chatař z Prahy. Takže je to rodinné sdružení,“ řekl místopředseda oblastní rady v Berouně Tomáš Havel. Podle něj by bylo možné v krajním případě organizaci v Zadní Třebáni zrušit.

 

Schwippelová, která je současně předsedkyní berounské organizace, tvrdí, že se její syn zachoval správně a hlasoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Pokud bude matka Schwippelová při síle, máme se na co těšit…

 

 

2.04.2009

 

Jaro je tady!

 

Začnu jako Ludvík Vaculík: Jaro je tady! V Praze dnes a podle předpovědi letos potrvá i dva další dny.

Kromě všeobecných znaků – svítícího slunce, tepla, lehkých kabátů u všech a kratších sukní u žen, se to pozná podle toho, že mi v hlavě bloudí depkoidi. To je termín, který jsem dnes vymyslela pro myšlenky, které nesou depresi /podobně jako bouřkové mraky déšť/.

Jaro mi už kolik let nedělá dobře.

Ale zpět k hlavnímu městu. Zatím se ze zdejší přírody pořádně zazelenalo akorát Rudolfinum. Nechtěla jsem věřit svým očím, když jsem ho viděla nasvícené do brutální zelenomodré barvy. Jestli mu to zůstane, dnes pořídím fotky.

Také přijede Barack. Protože je teplo, stafáž při projevu mu budou asi dělat hlavně turisti, vyplašení, novinami vystresovaní a chatami volaní Pražáci houfně odjedou. Abych zakončila nějak stylově: škoda, že Obama není jako Havel. Mohla bych napsat: Barack má krátké kalhoty, jaro je tady!

 

Xxx

Průběžný čtenářský deník:

Macura: Občan Monte Christo /moc pěkné, protože znám na vlastní kůži, miluju prózu z prostředí „vědeckých“ ústavů/

Urban: Lord Mord /jsem asi v polovině, takže s hodnocením počkám. S Hastrmanem jsem se trochu ukvapila, zajímavý, ale druhá, současná, část – podle mě- zdlouhavá, ani jsem ji nedočetla/.

Uhrová: České ženy známé i neznámé

Machonin – Příběh se závorkami – hezké vzpomínky

Saviano: Gomora,  prásk bum, neapolská mafie and co. Úderné a skvěle napsané.

Saviano má policejní ochranu, schválně, jak dlouho vydrží, dej mu Pánbůh dlouhá léta.

 

8.04.2009

Mozek nenalezen

 

Tak jsem byla na magnetické rezonanci a dorezonovala v půlce. Utekla jsem, nevydržela, ozvala se tajná/nečekaná klaustrofobie.

Při každém vyšetření, které jsem doteď absolvovala, byl okolo mě volný prostor, minimálně celá ordinace. Ale tohle – hlava ve skafandru, ruce u těla, celá v tunelu, bylo na mou jemnou psychiku asi už moc.

A to jsem se snažila myslet na hezké věci, chlapy, samá pozitiva. Ke konci jsem se držela silou vůle, připomínala si, že vynálezci té metody dostali Nobelovu cenu, jak je to prima primisima…ale bylo to silnější než já. Na Mars bych letět nemohla.

Stydím se, je mi to hloupé, potřebovali ještě 2 x 2 minuty, aby stihli alespoň vyšetřit hlavu. Ale možná dobře, jak říkal Franta, třeba by diagnóza zněla: Mozek nenalezen.

 

 

10.04.2009

Schwippel potřetí

 

Do pádu vlády jsem o poslanci Schwippelovi nikdy neslyšela, a už o něm píšu potřetí. Ale bolí to, to psaní.

Nijak mě neuklidňuje, že co je v parlamentě, je i všude jinde.

Čtěte tady:

http://zpravy.idnes.cz/schwippel-chteli-abych-mel-cestou-na-hlasovani-o-vlade-nehodu-p5v-/domaci.asp?c=A090408_162501_domaci_klu

 

 

 

 

 

 

14.04.2009

Černoch v bílých trenýrkách

 

Odmítám paušalizované tvrzení, že /dnešní/ chlapi jsou líní. Jak kdo, jak kdy, závisí na povaze, okolnostech, generalizovat se nedá. Hledám pozitiva.

Můj optimismus ale nahlodalo velikonoční pondělí, kdy jsem s pomlázkou viděla /kromě syna/ jedině  koledovací komando. Z auta vyskákalo pět kluků, každý tlustou pomlázku, zazvonili, zmasili sousedku odnaproti a zase bleskem odjeli.

Když byla malá moje máma, koledníci neváhali lézt špajzovým okénkem ve 4 ráno. My s bráchou jsme coby děti taky obcházeli vesnici od časných hodin.

Nyní doba pokročila. Posílá se obrázek pomlázky, zpět chodí obrázek vajec.

Kdo nemá mms, vyšlehá slovně.

A i to až v poledne. Jediná koleda přišla v 7 ráno.

Největším zážitkem z Velikonoc pro mě ale zůstává černoch v bílém obleku, kterého jsem potkala v tramvaji. Byl to malebný pohled. Lehkou látkou prosvítaly totiž  černé nohy a bílé trenýrky.

 

Xxx

 

Láska dokáže být zajímavá potvora .Tak si zase píšu s Tím, který spadl z jahody. Ráno mi vyznal lásku, v dalších mailech se pochlubil, jak zhubl, a ještě v dalších popsal svou metodu a poslal kalorické tabulky, čímž mě dostal do kolen. Od dojetí k pobavení – a zase dojetí. Zajímavý kruh.

 

21.04.2009

 

Pětikoruna

 

Včera jsem byla vystavena dilematu téměř morálnímu.V tramvaji na sedačce jsem totiž našla pětikorunu. Vrátila bych ji, ale nebylo komu, lidi už vystoupili.

Takže jsem měla v zásadě dvě možnosti. Buď nechat peníz/e/ dál cestovat městem, nebo si je/ho/ vzít. Což se mi z nějakých důvodů nechtělo.

Stalo se na stanici Štěpánská, vystupovala jsem na I.P.Pavlova, a celý ten kousek o problému intenzivně a věci nepřiměřeně přemýšlela.

Nakonec jsem si řekla:  když ke mně připutovala, prospěje mi, a šla si koupit čokoládový koktejl.

V poslední chvíli jsem se ale zarazila, zaplatila svými a lehce získanou pětikorunu dala na charitu, do kasičky v MacDonaldu.

Snad ani žádné všeobecné poučení z toho nevyplývá, je to prostě moje malá nedělní příhoda.

 

Xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Radka Denemarková:  A já pořád kdo to tluče + Peníze od Hitlera,

Milena Lenderová: Tragický bál. Život a smrt Pavlíny ze Schwarzenbergu.

 

 

 

 

 

27.04.2009

Sen o spravedlivém světě

 

Zdál se mi sen o spravedlivém světě.

Světě, kde rodili i muži.

Když přišel jejich čas, porodili knížku.

 

 

29.04.2009

 

Povídky v mé hlavě 2

 

Hlavu, sešity a počítač mám plný povídek. Některé mají zatím jen půl stránky, některé i konec, lámat přes koleno se dopsání nedá. Proto myslím, že si, chudinky, zaslouží aspoň stručný přehled /většina názvů je pracovních/:

Z minulého přehledu /2.4.2008/ http://www.zora.bloguje.cz/674227-na-jare-zaseju-na-podzim-sklidim.php  jsem dopsala:

Perníková  – konečný název Na samotě u lesa

O dvou cestách – konečný název O nerozhodném Honzovi

Nikdy jsem neměl Japonku – ohlas té povídky překvapil i mne. Jakoby sebrala všechny pomyslné ceny, které mohla /třeba na Písmáku sebrala 33 tipů a navrhli ji na Povídku měsíce/.

Bílá paní

Povídka z pralesa

Nebylo tenkrát ani na světě a už je hotové

Furt chodila

Stalo se na konečné /Vánoční povídka/

Polívka

 

S sebou nosím vytištěné, mělo by znamenat, že na tom usilovně dělám:

 

Sen o štěstí – neupravené

Vím, že jsi kouzlo, které mine – dtto

Léto – několik let jakoby hotové, ovšem před týdnem jsem zjistila, že ne zdaleka. Nyní silně upravené, čeká na správnou chvíli. Meruňky + Láska + Rychlostí světla – stejný případ.

Náměstí tříhlavých koček – stálý evergreen, napsaná jedna stránka z plánované asi třístránkové povídky

Doktor Veleba měl rád vlaky – nejnovější záležitost, každý den píšu aspoň kousek

Mlha – napsala jsem stránku, pak se zasekla

Geralt – pokud někdo znáte Sapkowského hrdinu Geralda z Rivie, tak to je o něm

Hodinový hotel – má i konec

Psát furt pryč – zálety v červeném deníku

Hádej, kdo jsem? – stejnojmenný tv pořad jsem jednou viděla, a přišel mi tak blbý, až vhodný jako téma

Svatý Martin – má i konec

 

V počítači odpočívá – dlouho a dlouho asi bude:

 

Hrdinové mají hlad – dopsané, neupravené

Anděl bylinkář – námět se mi zdál, zbytek domyslela, zapsala a nechala odpočívat.

Nataša – čeká na úpravy

Nuda malé slečny – dtto – slečna se nudí už několik let.

a spousta dalších: Země pečených holubů, Setkání, Procházka, Ďáblův advokát, Spona a kamínek, Holčička se sirkami, Taneční, Vlak, Statek – stručné, protože pracovní názvy.

A jestli někoho zajímá povídka Nejkrásnější den/Největší přání, totiž povídka s andělem

Nith-Haiah, hádáte správně, nepřibylo ani písmeno.

 

 

30.04.2009

 

60 000

 

Po náročném dni se teď podívám na svou stránku a vidím to magické číslo – rovných 60 000 čtenářů. Děkuju vám všem!

A taky přeju hezký první máj, každému aspoň jeden polibek!

 

 

3.05.2009

1.máj na Petříně

 

Zas po několika letech jsem byla na prvomájovém happeningu na Petříně. Samotného čtení jsem se nedočkala, ale známé viděla, na jiné myšlenky trochu přišla, a to byl hlavní účel.
Ale až budu někdy velká a rozumná, a překonám všechny ty mory, které mě hnaly pryč, užiju si Petřín daleko víc. A možná mě napadne i přinést vlastní flašku, abych mohla taky dát kolovat a ne popíjet darované, a taky nebudu utíkat před hypotetickou bouřkou. A taky neminu Bacila, který přijel z Brna kvůli mně, ale nedal slovem vědět, takže překvapení bylo na obou stranách. Nemilé.

K tradičním petřínským prvomájovým atrakcím, jako jsou nesmírná fronta na lanovku, kvetoucí stromy, líbání u Máchy a stánek a veselice ODS, přibyla jedna nová. Korunní minerálka pořádala průvod zamilovaných. Vedly ho holky, převlečené za kvetoucí třešně.

Fotky tady:

http://zora2.rajce.idnes.cz/1._maj_na_Petrine

 

xxx

 

Konec oficiální části.
Co se prvomájových polibků týče, dostala jsem dva přátelské. Ale ten opravdový, co by měl být z lásky, ten jsem si vybrala před deseti dny na Palmovce u zlatého deště.

 

 

5.05.2009

 

Další sen o Michalu Vieweghovi

 

První sen tady

http://www.zora.bloguje.cz/574292-literarni-sen.php

 

a na 2.května se mi o něm zdálo zase

Zdálo se mi, že jsem měla dělat rozhovor s Michalem Vieweghem. Za tím účelem jsem do svého bílého auta nakládala nový a starý psací stroj a poté se chtěla podívat, kde máme sraz, když v té chvíli Michal V. přišel sám. Jela s námi máma, chvíli jí bylo špatně a zvracela na chodník, tvrdila ale, že to nic není. Zastavili jsme asi na dvou místech, všude se okamžitě vyrojila spousta novinářů, jako na nějaké tiskové konferenci.  V Ústavu sociální péče, kde měla být beseda, nás vedli po kamenných točitých schodech. V jednom patře na nich ležela hromada bot, velkých, malých, dětských, dospělých, vypadalo to jako někde v koncentráku.Humus.    Zdůrazňuju, měla jsem dělat rozhovor, ale vůbec jsem se na besedě neptala. Lidi ano, já ne. Až pak vystoupím: – Je tady ředitel tohoto ústavu? A k publiku: – Je tady? Vy ukazujete jeden na druhého a druhý na prvního, to mi nepomůže. – Udělejte něco s těma botama, je to hnus, povídám řediteli, když se našel. Máma se snažila mě zastavit, ohradila jsem se: – Já dělám ten rozhovor! Dál jde na besedě řeč o novém Vieweghově románu, hrdinkami jsou tři ženské, z toho jedna ředitelka zrovna takového Ústavu sociální péče, jako v kterém jsme. U oběda se mě pak ptali na názor. Michal V. vypadal u jídla jako kdysi, kluk s delšími kudrnatými vlasy. Sen navazoval na reál a zas na sen: ptala jsem se ho, jestli můžu v té své povídce psát o andělovi Nith-Haiah, kterého má v Andělech všedního dne. Odpovědi jsem se nedočkala, protože jsem se probudila.

 

xxx

 

Návštěvnost tohoto blogu 18.března – 5.května 2009:

57 457 – 60 267

 

 

 

7.05.2009

 

Literární novinky

 

Na vědomost se dává, že Depky v Symbiose/Obratníku budou pokračovat i osmou sezónu, kdo máte zájem vystoupit, napište. Stále budou jednou za měsíc v pátek. Termíny sem dám hned, jak si je vymyslím a schválí mi je kavárna.
Za druhé: zítra je schůze LV, mělo by se rozhodnout mnoho důležitých věcí a taky finální podoba programu /Magor, Krchovský atd. platí, možná přibudou další zajímaví lidi/. Veškeré novinky budou pak na literarnivysocina.com, na mé stránce a na Facebooku.
V roce 2010 jsou plánované pod patronací prezidenta aj., velké máchovské oslavy /200 let od narození/.Vítají se všechny tematické akce – oslavy budou celoroční. Protože jsem za Den poezie v koordinační komisi dotazy a info také u mě.

A nakonec malá domů: s Václavem Francem vydáme tenhle rok společnou knihu povídek. Pracovní název má Hospodská byla ideální manžel.

 

 

11.05.2009

 

Nacpávat salám
Špinavá práce/Dirty Jobs je pořad na stanici Discovery. Mike Rowe se v něm nechává najímat do takových provozů, kde práce přeneseně nebo doslova moc nevoní. Do různých továren, čistíren všeho možného, k práci se zvířaty, na těžbu nafty atd.
Naposledy byl v továrně na výrobu boloňského salámu. Prošel všechno od mletí masa po vylévání odpadního tuku, to byla speciální nechuťárna.
Chci psát ale o něčem jiném.
Většina zaměstnanců pracovala v té továrně několik desítek let.
Například nacpavačka salámů. Dřív presovala maso do obalu ručně, poslední roky na to má mašinu. Nacpat, postrčit, nacpat, postrčit, od rána do večera přes třicet let.
Doteď mi moje vlastní zaměstnání přišlo málo tvořivé, ale po Špinavé práci jsem změnila názor. Já se aspoň při práci můžu bavit s lidmi.
Kdežto zkuste mluvit se salámem. Jde to tak pět let. Pak se jeden z vás posupně odmlčí.

 

 

17.05.2009

 

Výzkum antihmoty

 

Posíleni košer vodkou /Vietnamci se spletli a prodávali ji o stovku levněji, taky proto ji Radek, původně na doma, cestou koupil/ jsme včera na Světě knihy zahájili výzkum antihmoty.
Zmínila jsem se totiž, že Franta byl jediný ze třídy, který věděl, co to je.
U každého druhého stánku jsme se přítomných prodavačů a nakladatelů, ale i známých, které jsme potkali, ptali: – Co víte o antihmotě?
Někdo koukal jako sůva z nudlí, jiný začal seriózně vysvětlovat, že o tomhle tématu opravdu nic nevydává, Ivo Fencl věděl, že o antihmotě psal Ludvík Souček, ale pohotových lidí bylo minimum.

Zabodoval pán, tímto gratuluju jeho zaměstnavateli, který odpověděl: – Odešla před pěti minutama. A říkala, že už se nevrátí.
Prostě zatímco dosud, doufám, nás spousta těch lidí znala jako seriózní pořadatele Literární Vysočiny, po včerejšku jsme známi jako blbci s antihmotou.
Co se vodky týče, zbylo jí ještě k půl flašce. Ne že bychom to vypili sami. Poté, co začal u stánku Atlantisu Radek nabízet loka Ludvíku Vaculíkovi a mladému Topolovi, usoudila jsem, že je čas odejít. Cesta byla krušná, někteří z nás na tom byli hůř než jiní.

Mimochodem, Jáchym Topol se napil. Já hned po něm, takže sdílíme společný inspirační zdroj.
26.05.2009

 

Kazatel

V parku před něčím, co mělo původně být velkým nafukovacím stanem, stálo malé pódium a na něm kazatel v bílé košili. Hlasem stoupal, klesal a hypnotizoval a zatímco mluvil, ruce neustále dával nad hlavu dlaněmi vzhůru, takže vypadal, že na nich nese neviditelné tácy. Padalo šero, jen ta bílá košile svítila mezi stromy, celkově dost podmanivá scéna.
– A pak, vyprávěla mi kolegyně, – jsem zbystřila.
– Naši mrtví se zvednou a půjdou s námi, říkal zrovna. Nevím kam myslel, ale místní ten člověk nebyl. Dvě stě metrů za sebou měl hřbitov.

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:
Kučera: Tajná kronika Rychlých šípů, Chabon: Židovský policejní klub, Franc: Bystřice aneb Kde lišky dávaj dobrou noc /hezká povídková sága jedné vesnice/, Kantůrková: Po potopě, Komorádová: Milostné desatero, Churaň a kol.: Encyklopedie špionáže, Cimrman-Smoljak-Svěrák: České nebe /Cimrmanův dramatický kšaft/

 

 

 

30.05.2009

 

Fešáci mi odcházejí 2

 

Fešáci mi odcházejí: Dočolomanský, Newman, teď Matuška. Doufám aspoň, že je tam, kde zem voní pod kopyty stád a kvetou žlutý růže z Texasu.

S písní o modrém sarafánu, kterou zpíval nevím už na jakém albu, je spojena asi nejsilnější a nejerotičtější vzpomínka mého dětství. Ani po těch letech nemám sílu ji vypsat.

Ale teprve když umřel Matuška, uvěřila jsem, že jednou umře i Gott /dej mu Pánbůh dlouhá léta/.

 

 

 

4.06.2009

Muž v oblaku vůně

 

V dnešním magazínu MFD píše pan redaktor Verecký, jak si dával léčit mužské komplexy: pleš, ochablé svaly, velké břicho, co všechno absolvoval, aby nakonec zůstal /skoro/ jako byl.

Hezká reportáž, i když mě přijdou trošku k smíchu chlapi, co neustále řeší, kde všude mají břicho a naopak nemají vlasy. Nemyslím ty nagelované maskoty z posiloven, občas se zblázní i normální chlap.

V tom to přece není. Mě osobně například pánská pleš nechává zcela v klidu. Spolehlivě mě zato odradí vůně kolínské dva metry před a dva metry za tím dotyčným.

Před nedávnem jsem ale  i já zatoužila nějak bojovat s časem. Nakoupila jsem spoustu krémů a natírala a potírala. Boj skončil, když jsem na očním krému našla důrazné upozornění: Nesmí se mazat kolem očí.

 

 

10.06.2009

Jablíčko

 

Šla jsem na oběd a přemýšlela, o čem napíšu do blogu. Nemusela jsem si lámat hlavu dlouho, někdy stačí být v pravou chvíli na pravém místě.

Těsně po mě přišli do jídelny mladý muž a dvě amazonky neurčitého mládí, šéf a podřízené.

Myslím si na svoje, nemám důvod si jich dál všímat. Až najednou:

– Ještě jablíčko, nevzal sis jablíčko…Šéf  nese ke stolu tác s jídlem a jedna z amazonek za ním koketně poskakuje, hihňá se jako patnáctka a ve zdvižené ruce bimbá jablíčkem, které bylo místo zákusku.

V duchu zvednu oči v sloup, naštěstí už odcházím. Ale ten smích za mnou zní ještě na chodbu a jak se vzdaluju, zní čím dál víc jako kokodák, kokodák.

 

Xxx

 

Ještě k fotkám nahého Topolánka. Na Facebooku se mi moc líbil komentář Tomáše Třeštíka. Navrhoval změnit slogan „Evropě to osladíme“ na „Evropě to postavíme“.

 

xxx

Návštěvnost tohoto blogu 5.května – 10.června

57 457 – 63 240

 

 

15.6.

Můj blog ve formátu .doc

 

Ode dneška najdete v rubrice O mě můj blog ve formátu .doc. Můžete stahovat nebo si v něm jen tak číst, aniž byste se museli proklikávat k dalšímu příspěvku. Dokonce můžete poslat dál!

Vše je, při zachování autorství, dovoleno.

Popravdě, stahovat si můj blog mi přijde jako trochu perverzní zábava, ale proč ne. I jiní lidé vystavují blogy za tím účelem, tak třeba tím někoho potěším.

Za technickou pomoc děkuju Sašovi Gr.

 

 

 

17.06.2009

Sedí břicho na židli…

 

V nejnovětším Babylonu /8/XVIII/ doporučuju rozhovor s Jindřichem Tocksteinem, svérázným člověkem a básníkem. Pan Tockstein je king, následující básničku už si recituju pro zvednutí nálady.

Sedí břicho na židli
čumí z vokna ven
žere chleba s povidly
prostě letní den…

 

 

19.06.2009

Na Žofíně žluté růže

 

Bulvár mlaská, konečně je o čem psát. Blesk, kdyby mohl, dal by i foto z kremační pece. Nosné téma je nutné vysát do poslední kapky. Ale ani ostatní média nezaostávají.

Kde není poptávka, není nabídka. Národ chce sledovat vše okolo pohřbu svého barda on-line, tak to má mít.

I já se podívala a co viděla, mě znechutilo. Třeba jak část cele/r/brit /,hlavně takových, co když Matuška emigroval, teprve rozum brala, pojala rozloučení na Žofíně jako každý jiný večírek,  kde je možné zamávat fotografům, dohodnout kšefty a ušetřit za oběd. Ovšem obdivuju Waldu jr., je king, z vlastní zkušenosti vím,  jak těžké je mluvit nad tátovou rakví.

VIPáci jsou samostatná kategorie, ale když jsem včera v 16:50 jela okolo Žofína, fronta normálních lidí sahala v třístupech až k tramvaji a po ostrově se kroutila jako had. Babičky plakaly, hodně lidí neslo žluté růže.

Nepřidala jsem se, nemám podobné masové akce ráda, stačí, že mi celý den v hlavě zněly Žluté růže z Texasu.

Kromě toho jsem jela za Janou Jiráskovou. Knihovna Gender studies pořádala autorské čtení a Jana na něm vystupovala. Nebýt toho, do GS bych se asi v životě nevydala, protože chlapy mám ráda, a když na to přijde, myslím, že obě pohlaví se utiskují vyrovnaně. Zážitky z GS teda  pouze shrnu  pod pojem „hutné“.  Ze čtyř autorek, které jsem slyšela, tři se v textech nějakou měrou zabývaly tím, že muži čůrají vestoje.

 

 

24.06.2009

Čekatel

 

Škola je plná čerstvě přijatých prváků, je zápis. S mnohými přijeli celé rodiny včetně babiček.

Kluk, co tak dlouho seděl na chodbě, byl tedy nejspíš něčí bratr, studenty znám.

V poledne, když jsem šla z oběda, pojídal bagetu.

O dvě hodiny později na tom stejném křesle popíjel minerálku. V duchu jsem ho politovala, protože fronta na zápis postupovala šnečím tempem.

Za další dvě hodiny měl nohu přehozenou přes postranici křesla a přešel na pivo v plechovce.

Teď večer už tam není.  Asi čeká někde jinde na něco jiného.

Čekatel jeden.

 

 

Xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Šatánková: Medúza, Bergier: Kniha nevysvětlitelného, Macura: Komandant, Bečková: Zmizelá Praha, Kozák: Tajemná místa Pošumaví /do nich bych zařadila i vesnici, kde má statek Ten, který spadl z jahody/, ale hlavně čtu pořád a dokola a poněkolikáté Celý život od Jana Zábrany.

 

 

27.06.2009

 

Narozeniny

 

Od rána jsem zase o rok starší, všem děkuju za gratulace, při té příležitosti jen:
Zrovna včera mi doktorka řekla, že vzhledem k věku už bych si měla pořídít tonometr.
– To mě nenapadlo, směju se.
– Ale mohla byste si ho pořídit, ne?
Mohla bych? Mohla? Nemohla! V podstatě je mi 18!

 

 

2.7.2009

 

Být volná jako pták!

 

Je krásně, horko na padnutí a já sedím v práci, kde se vzduch, byť jsou otevřená všechna okna, skoro ani nehne.  Chci pryč, pryč, někam do stínu, někam pod strom, k řece – ostatně vidím ji z okna – a má sakramentsky hodně vody.

Být volná jako pták a letět kam se mi zachce!, říkala jsem si tuhle a závistivě koukala prosklenými dveřmi na ulici…A pak jsem na to přišla.

Za dveřmi čekají velká dobrodružství – ale až po pracovní době. Všichni jsou na tom v pracovní den dopoledne jako já. Chtěli by být volní jako pták!

 

xxxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Mandler: Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 – 1992, kromobyčejně čtivé vzpomínky,Deary: Děsivě pravdivé špionážní příběhy, Obermannová: Nezavěšujte se, Robertson: Skotské duchařské historky, Macura: Český sen, Kozák: Tajemná místa Prahy.

 

 

8.07.2009

Cesta Vysočinou

 

Dva dny jsme s kamarádkou Ivanou pobývaly na ČM Vysočině, vezly jsme do Chotěboře knihy na festival. Úkol jsme splnily bez ztráty kytičky, ovšem Vysočina je magické místo a dává nám to znát.

Po záhadných mravencích, kteří se loni v kufru auta objevovali a zase mizeli bez zjistitelné příčiny, nás letos pokoušela světla. I když byla vypnutá, neustále nás někdo varoval, že svítí. Během deseti minut stání u hřbitova se dokonale vybila baterie, takže jsme musely auto nejdřív tlačit, aby samovolně sjelo na náměstí, kde nám pomohli rusko – polští dělníci. Dole, v místě, kde bychom musely projet, byla havárka.

Nakonec už jsme nedělaly nic jiného, než hlídaly čudlík od světel.

Ať jsem ale na Vysočinu jezdila kdykoliv s kýmkoliv, například dlouhá léta k babičce, žádné podobné příhody se nestaly.

S Ivanou dohromady tvoříme asi zvlášť údernou jednotku, ne že ne.

Jinak, jak jsem psala, zvládly jsme všechno, co jsme chtěly. Dokonce jsme dojely i do Bystrého u Poličky. Chtěla jsem se podívat, kde Jasný točil Všechny dobré rodáky. Popravdě, nebýt toho filmu, o Bystrém by nikdo nic nevěděl. Být já kompetentní osobou, nacpu proto spojení s filmem kam to půjde. Nejsem, takže v infocentru nemají jedinou ceduli, plakát, fotku, knihu, ba ani film tam neprodávají /a to nedávno vyšel v levné edici/. Na webových stránkách taky ani slovo.

Ale jinak je Bystré malebné městečko s hezkým kostelem a hotelem s mořskou vodou v uvozovkách. Kdyby i do ní chtěl člověk vlézt, bude mu ale chybět bankomat, nejbližší je v Poličce.

Něco mě táhlo k lípě, která „hraje“ v Rodácích. Je kousek za městem v polích. Jako každá osudová láska zůstala i tato nenaplněna. K lípě jsme vyšly, ale začínala bouřka, tak se vrátily.

Nemůžu si pomoci, ale bylo to tak. Jako poslední bod plánu byla návštěva známé léčitelky ve Vilémově. Aniž by cokoliv věděla, stanovila lípu jako můj strom a předepsala mi na šest neděl lipový čaj.

Omlouvám se všem, co žijí v racionálním světě. Já obvykle taky, ale někdy se to vymkne.

 

Xxx

 

Shrnutí včerejšího /naprosto běžného, jak jinak/ dne:

Dva chlapi mě líbali po mailu, jeden reálně, další dva mi přes Facebook posílali krásné písně a ještě jeden další mě byl lámat přímo v práci. A k večeři jsem měla filé s pravým parmezánem, co chtít víc?!

 

Xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Jorge Blaschke: Záhadný středověk. Tajné dějiny klášterů, konventů, řeholních a vojenských řádů /moc hezká kniha/, Posezení s Janem Burianem, díl II.

 

xxx

 

Návštěvnost tohoto blogu 10.6. – 8.7.

63 240 – 65 706

 

 

 

15.07.2009

 

Vždy připraven!

 

Dneska byl den velkých zmatků a příprav.
Zítra jedeme na Literární Vysočinu. Zatím to vypadá, že program dozná jen malých změn, ale mnoho optimismu předem škodí, takže jeden musí být jak pionýr:
– Vždy připraven!
Batoh už mám skoro sbalený, po přípravách tu kupodivu není ani větší bordel než jindy.
Momentálně dělám vyjednavače: děti přednesly požadavky, kterými podmiňují svoji účast. Děje se tak rok co rok, takže jsem zocelená.

Čekají mě čtyři dlouhé dny, z nichž nejdelší je možná den přípravný a pak den odjezdu. Ze začátku přijde člověk k chaosu, z něhož má povstat řád, a vrátit se do reálu taky není snadné.
Letos je všecko o něco těžší než jindy, tak nám prosím držte palce a kdybyste měli ruce zaměstnané třeba prací, v dobrém na nás myslete.
Chtěla bych sem aspoň občas dát pár řádků on-line, ale závisí to na technice a dostupnosti wifi.

 

 

19.07.2009

 

Návrat z Vysočiny

 

Navečer jsem se vrátila z Lit.Vysočiny. Ve čtvrtek odpoledne to vypadalo, že nikdy nebude – a na ty podmínky vyšla výjimečně dobře /vím, že samochvála smrdí/. Fotky a všechno bude až se trochu vzpamatuju. Momentálně jsem tak daun, že se mi klepou ruce metr oběma směry.

Zatím aspoň jedna fotka s Lenkou a Radkem Lehkoživovými a Magorem.

 

 

22.07.2009

 

Zpráva o LV č.1

 

Z mnoha důvodů popíšu letošní festival pouze v bodech

 

1. Počasí
Ve čtvrtek a v pátek horko, v noci na sobotu velká bouřka, po níž se ochladilo a celou sobotu pršelo/lilo. V neděli už lépe.
2.
Účinkující
Až na Ivo Fencla, který hlídal syna, a Dášu Vokatou, dorazili všichni a víceméně načas. Největší obavy jsme,vzhledem k historkám, které o něm kolují, měli z Magora, ale zbytečně. Možná výjimečně zbytečně, ale pro nás tím líp.
3.
Bar
Poprvé jsme museli dělat sami i bar. Nevím, nevím, jak by to dopadlo, kdyby nám nebe neseslalo Dalka. My jeho a on nás poprvé uviděl v Chotěboři před Juniorem, přesto si vzal na své triko hlavní dozor nad barem a k tomu ještě práci v kuchyni. Zachránil nás, za což mu moc děkujeme, stejně jako Páje, Veronice a všem, kteří/ré/ obsluhovali- y. Vypilo se 200 piv a spotřebovalo 100 vajec. Nejvíc na odbyt šlo pivo, kofola a fernet.
4.
Zážitky, na které si teď hned vzpomenu
Magor má pevný stisk ruky. Zbystřil, když slyšel, jak se jmenuju. Zorka byla jeho nebožka sestra. Potykal si se mnou přímo na pódiu.
Focení a la Topolánek. Když se totiž on a jeho boys mohli dát vyfotit v plavkách, proč ne my /bez plavek – to byl původní úmysl, chytré horákyně, odhalené-neodhalené/. Nakonec z toho vyšlo něco jiného, ale ne méně recesistického, uvidíte posléze sami. – To se nám to od literatury zvrhává někam jinam, poznamenal přítomný pan zvukař.
Dražba. Každá LV končí slavnostním sundáváním písmen z nápisu. Letos jsme každé písmeno vydražili. Všem dražitelům děkujeme, takový úspěch jsme ani nečekali. Nejžádanější bylo C s čárkou místo háčkem. Z vyvolávací ceny 1O korun se prodalo za 15O. Hodně dražily i děti, jen rodina Lehkoživova v tom nechala asi čtyři stovky.
5.
Dalek na koloběžce
Na každý festival zatím lidi přijeli obvyklými dopravními prostředky. Letos přijel Dalek na koloběžce. Jel z Turnova dva dny, ujel přes 170 kilometrů, spal v lese. Z Chotěboře stejným způsobem odjel k Dobříši za kamarádem.
Moje poznámky z festivalu zatím končí, chtěla jsem jen rychle informovat. Další určitě přidám po neděli, až přijedu z dovolené.

 

27.07.2009

 

Spolu to zvládneme

 

Lákám Frantu na Harry Pottera.

Nechce, říkám: – Co když se budu bát?

– Vem si s sebou mojí fotku, smečuje, a, povzbuzen úspěchem, rozvíjí situaci dál:

– Anebo si vem svojí fotku. Když se budeš bát, vyběhneš před sál, podíváš se na ní a řekneš: – Spolu to zvládneme.

Xxx

 

Dovolená v klidném koutě

24.7.

V TV jen zírám na škody po bouřce, na strženou střechu Katastrálního úřadu, stromy a sloupy na kolejích, do rána stojící Pendolino, slyším o klukovi, který z hromu ohluchl, o dalším, který se na rozbouřených Slapech utopil, a tak, a zní mi to jako zvěsti z jiné planety. V našem koutě vesnice dvakrát uhodil blesk, vítr jednou ohnul jabloně a na pět minut vypnuli elektriku. Toť vše.

/ Voznice u Dobříše/

 

xxx

Průběžný čtenářský deník, který tentokrát hodně souvisí s Lit.Vysočinou:

Humpolecký Magor, I.M.Jirous: Okuje, J.H.krchovský: Všechno nejlepší + Básně, Lehkoživ: Příšeří se

 

xxx

 

Fimy, které jsem viděla v poslední době:

Panna a netvor – vždycky mi vadilo, že Netvor vypadá jako kříženec mezi orlem a slepicí, tedy podle mě

je málo hrůzostrašný, a pak Harapes. Podle mě princ vypadá úplně jinak.

Vertigo – klasika. Syn nejdřív říkal, že je to „divný“, pak ale koukal ani nedutal.

Jako jed – jeden z mála filmů, které můžu vidět podruhé a poxté, není mi na něj líto času.

Pokoj v duši – scénář Křižan, točili Slováci, ano, takové filmy se mi líbí. www.pokojvdusi.sk

 

 

 

29.07.2009

 

Sex, drogy a rokenrol

 

Stála jsem na Želivského, čekala na refýži, a najednou vidím, že tramvaj 19 má za předním sklem cedulku „sex, drogy a rokenrol“ a vedle toho znak EU. To samo by stačilo, jenže vedle z posilovny se ozvalo: – Kdo máte zátěž, odhoďte ji. Jste lehčí a lehčí…

 

 

 

30.07.2009

 

Prince of Persia

Dnes poprvé mě české zdravotnictví opravdu potěšilo.

Na Bulovce na kožním mě ošetřoval Ali Amiri, perský princ ze Superstar. Jaksi se mi osvěžil význam slova „přitažlivost“. To nebyla okreska, to hučela šestiproudá dálnice.

A to jsem si hloupě myslela, že se mi tmavé typy nelíbí!

Ali je nejen jeden z nejkrásnějších doktorů v republice a zbytku světa /kromě Václava France tam patří ještě MUDr.Seifert z Karlína/, ale i neobyčejně příjemný. Každou babku vyprovodil ke dveřím a popřál brzké uzdravení.

Konečně mám pocit, že za svých 30 korun jsem si skutečně užila! A mohlo být hůř. Kdyby Ali byl gynekolog.

www.amiriali.cz

 

5.8.2009

Týden malování

Doma chystáme Akci M, malování. Znamená to hlavně probrat a vystěhovat neuvěřitelné množství knih.
Po několikáté tisícovce nenáviděná činnost. Nedodá ani vědomí, že, být v práci, stejně neuniknu. Dělá se revize, tzn. každou knihu vzít do ruky, načíst kód do počítače, odložit a předtím a po navíc všechno v rukou přetahat.
Mezi prací píšu poslední dny jen na Facebook, takže z něj kopíruju průběžnou reportáž:

 

Pondělí 8*13
Začínám uklízet před malováním. Bojím, bojím.

13*29
Malování začalo tím, že babi zapomněla na chatě mobil, na který má volat malíř.
Přes operátora na můj přesměrovat nejde, protože není na paušál.

14*30
Když jsme se hádaly o další koncepční věc, totiž nějakou hovadinu, řekla máma,
že z toho malování jistě
vytěžím umělecké dílo. Jo, něco mezi thrillerem a horrorem.

Středa 10:15
– Je to hnus, velebnosti, řekla ta jeptiška, když viděla naši mikrovlnku před umytím.
Po něm dodala: – Až na věky a pokřižovala se.

 16*30

Právě mi nějaká friendly family chemikálie rozleptala kus palce. 

A tak dál.

 

Náladu jsem si spravila včera na Zvonařce, kde jsem byla na pivu se Z. Pět a víc roků
jsem ho neviděla, a asi by k tomu jen tak nedošlo, protože jsme se /pracovně/
nerozešli v dobrém. Znovu jsme se dali dohromady až přes Facebook. Člověk si říká, jaké to
po těch letech bude – a zrovna nečekaně příjemné. Navíc jsem od Z. dostala kromě jiného krásný červený hrníček – a mě když někdo dá hrníček, jakoby mi dal zlatý poklad. Ani hovor nevázl – protože Z. jede pusa jako šlejfířovi. A nevázl by posléze ani bez toho, neboť jsme každý měli několik piv a asi 4-5 fernetů. Facebook je možná v principu kravina, ale někdy užitečná.

xxx

Průběžný čtenářský deník:

Hermary-Vieille: Madame du Barry. Vzestup a pád milenky Ludvíka XV.

 

 

14.8.2009

 

Mutant

Při malování mi nějaká family friendly chemikálie /skvostné reklamní kecy/ rozleptala kus palce.

– Brzo zmutuju celá, říkám Fandovi.

– Jo jo, souhlasil, za chvíli začneš dělat vrr vrr a pak půjdeš ničit město.
Asi za dva dny nato jsem procházela Starým Městem, což je pro mě zvlášť rafinovaná tortura, protože si ho pamatuju ještě normální a lidské /skoro až family friendly, řekla bych/. Bydlela jsem tam od narození do 25 let.
– Kdes byla, matko?, ptal se mě pak Franta.
_ Ničit město. Hlavně turisty. Chtěla jsem začít Japoncema.
– A povedlo se?
– Tss. Nebáli se. Chtěli se se mnou fotit.

 

xxx

 

Zelenější už to nebude

Slyšela jsem v tramvaji.

 

-To jedu takhle o půl devátý večer po Vinohradský, stojím na křižovatce na červenou, jsem tam jediná…a najednou rána. Myslím, že do mě někdo nabořil, otočím se dozadu. A on přiběhl chlap, rozbil mi zadní okýnko, vytáhl tašku a utekl. Vylezu z auta a co teď, mobil pryč s taškou. Za mnou stál taxikář, říkám:
– Prosímvás zavolejte policii, někdo mi ukradl tašku, kde jsem měla všechno.
Nezájem.
– Já to nebyl, řekne on, a ukáže na semafor: – Zelenější už to nebude, jeďte ženská, ať se hnu z místa.

 

 

 18.08.2009

 

V letadle

 

Vracela jsem se autobusem z chaty a seděla proti směru jízdy. Řidič šlápl na plyn, krajina, domy, stromy se za oknem jen míhaly. Z nedostatku lepší zábavy jsem si začala představovat, že sedím v letadle. Sugesce byla skoro dokonalá, protože jsme jeli směrem nahoru. Ve chvíli, kdy se letadlo mělo odlepit od země, začalo prudce padat a nastala tma. Vjeli jsme do tunelu.

27.08.2009

 

Věda žije!

 

Byla jsem na demonstraci Věda žije! Předesílám, že vědce obecně miluju a podporuju, žiju s nimi od narození, takže následující výtky jsou jenom z lásky.
Na Palachově náměstí se sešlo hodně lidí, nepochybně už od pohledu chytrých, zajímavých a vtipných, demostrovalo se za správnou věc, ale… bylo to moc dlouhé. Na slunci a v horku vydržet půldruhé hodiny projevů různé úrovně – i velmi chytrých, to chce osobní statečnost. Chtělo to zkrátit řeči, přidat hudbu, kapela tam byla, ale hrála jen na začátku nějaký trauenmarš a pak něco na konci, a to už nikdo neposlouchal. I věda se musí „prodat“, takže nechat demostraci moderovat Terezu Kostkovou byl logický tah, ale měla-li se akce posunout směrem k Stardance, brala bych spíš Marka Ebena /nic proti Tereze/.
Po bitvě je každý generálem a mě se mluví, když jsem žádnou demonstraci nikdy nepořádala, ale myslím, že bitvu vyhrávají často maličkosti. Takže letáčky, jak o věci samé, tak o jednotlivých ústavech Akademie, měl někdo vzít a rozdat mezi lidem. Ne každý si pro ně dojde sám a možná ani netuší, že nějaké jsou. Mohlo se to aspoň říct z pódia.
Lidi nenarostli stejně, takže když pro jednu dámu byl mikrofon moc vysoko, měl zvukař přiskočit a napravit to. Když ne on, měla se o to pokusit i sama, ale možná tréma, mrcha…V každém případě měl být někdo pohotovější než byl.
Končím s výtkami a následuje chvála na transparenty, které byly, na rozdíl od většiny jiných demonstrací, opravdu vtipné.
Fórum Věda žije chystá další akce, nejbližší bude v polovině září, když se zadaří, chci se zase jít podívat. Nejen abych zjistila, jak se organizace akce profesionalizovala, a je jisté, že se tak stane.
Víc na www.vedazije.cz.

Moje fotky na

http://zora2.rajce.idnes.cz/Veda_zije/#album

 

 

31.08.2009

 

Poslední den prázdnin

 

Přímo fyzicky je cítit, jak se Praha zase plní lidmi. Okolo oken nám jezdí narvané vlaky, děti v nich mávají, zatímco dospělí se tváří zpruzeně. Město se plní, plní a až se ucpe úplně a nikdo se nehne ani o metr, v tichu bude slyšet jen helikoptéra Zelené vlny.
Poslední dny nejsem v pohodě /jako bych někdy byla!/. Konec léta vzal naprosto nečekaný obrat – takže s nostalgií vzpomínám na ten červencový týden, kdy jsem byla sama doma, vše se zdálo zalité sluncem a mise na Mars byla v nedohlednu.
O důvodech svého momentálního rozpoložení zatím psát nechci, neboť se netýkají přímo mě. Možná za pár dnů, až získám ten správný odstup. Jsou na tom lidi hůř.

 

Xxx
Průběžný čtenářský deník:
Brown: Pavučina lží, Liecksfeld: Kniha Haithabu, Jedlička: Půlnoční výstřel, Kroča: Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje, Burachovič: Záhady a mystéria Karlovarska.

 

Xxx

 

Filmy, které jsem viděla:
V kůži Johna Malkoviche
– začátek supr, konec překombinovaný, popravdě řečeno ani jsem celé nedokoukala
Parfém. Příběh vraha – hezký film – i předloha, román Patricka Süskinda.
Muži v říji – nový film Roberta Sedláčka. Líbil se mi – a možná by se líbil ještě víc, kdyby v letním kině šel pořádně zvuk.

 

Xxx

Návštěvnost tohoto blogu od 8.července do 31.srpna 2009
65 706 – 68 870

 

 

8.09.2009

Výlet do Lysé

 

Nemám moc ráda podzim a jaro a vlastně všechny věci „ani ryba ani rak“. Se zářím mě teda smiřuje hlavně každoroční výlet do Lysé nad Labem na Polabský knižní veletrh.

V Lysé je pěkně. Ve stejném termínu jako knih se tamtéž koná ještě veletrh kamen apod., takže oba světy splývají nenásilně v jedno. Knihou se dá v nouzi nejvyšší i zatopit…

Ale hlavně má veletrh v Lysé takové lidské rozměry. Se známými se můžete zastavit beze strachu, že vás někdo smete, jako například na Světě knihy v Praze. Navíc stačí sejít jedno patro a na placu před Výstavištěm si můžete dát dobré postřižinské pivo, klobásy, slivovici i teplé oplatky. Pro příznivce zdravé stravy třeba i nápoj z rakytníku, všechno na pár čtverečních metrech.

Zatím jsme do Lysé jezdili hlavně za LV, až tuhle neděli jsme tam s Radkem byli hlavně za sebe, i když festivalu jsme taky reklamu udělali. Absolvovali jsme všechny svrchuuvedené atrakce, jedině známých mohlo být víc, a i něco nakoupili. Já si jako suvenýr z knižního veletrhu vezla film, Sametové vrahy, a Radek malé zelené koště.Nemohlo to dopadnout líp.

 

 

15.09.2009

Tichá hudba

 

Potkal mě zážitek skoro mysteriózní.

Probouzím se a najednou slyším někde blízko tichou hudbu. Monumentální, důstojnou, jakoby symfonii. Jakmile zvednu hlavu, zmlkne. Někdo na dvoře, pomyslím si a zase upadnu do polospánku. Za chvíli hudbu slyším zase. To už mi nedá,takže vstanu, kouknu z okna. Na dvoře klid, co jiného taky v neděli brzo ráno. Smířím se proto s tím, že mám slyšiny, a protože už neusnu, chci si číst. Jakmile si ale sednu na postel, hudba začne hrát. Smetu všechno dolů a pak ho uvidím.

Svůj mobil. Spala jsem na něm a jakmile ho vhodně přimáčkla, spustila se jeho mp3.

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Cílek: Dýchat s ptáky + Makom.Kniha míst, Dvořák: Démonické pasti, King: Ostrov Duma Key, Petráň: Staroměstská exekuce.

 

 

 

16.09.2009

Záhady a mystéria

 

Mysterióznější než story s hudbou http://www.zora.bloguje.cz/810673-ticha-hudba.php, protože bez důvodu, je případ se zelenými jablky. Na zamřížovaném přízemním okně fakulty nejdřív leželo jedno. Další den dvě a tak dál, až jich bylo pět vzorně vyrovnaných. Nikdo je nesebral, co taky se scvrklými padančaty.

Zdánlivě bez souvislostí se na pultě knihovny objevily dvě malé suché kytičky, umně svázané ze šípků, buxusu, slaměnek a podobně. Hezké, od minuty by se mohly prodávat na trhu. Přinesl je vrátný s tím, že ležely venku.

Jablka, kytky, co přijde příště?

Taky jste zvědavi, jak to dopadlo? Záhada zpola vyřešena.

Známe odpověď na otázku „kdo“. Na lavičkách před fakultou přežívají bezdomovci, občas i bezdomovkyně. Jedna z nich, typ co vozí v kočárku panenky, nosila na okno jablka a vázala kytky.A pracovala soustředěně, říkala kolegyně, která jí viděla.

Záhada vyřešena zpola. Nevíme důvod, proč hotové kytičky vyrovnala na zem před budovu stejným způsobem jako jablíčka.

 

 

23.09.2009

Papež v zemi ateistů

 

Mladá fronta dnes má dnes speciální přílohu o papežovi. Jedna strana se jmenuje Víte o Benediktovi XVI., že…a následují odpovědi na dvacet otázek, počínaje tím, jestli je tento papež liberál a konče mj. tím, zda bere normální plat. /“…jako hlava Svatého stolce spravuje i bohatství církve a k výkonu svého mandátu může teoreticky použít jakoukoliv jeho část“. Dobrá odpověď, už v Bibli stojí „vaše řeč budiž ano – ne“/.

Nic proti papežovi, nic proti novinám, nic proti příloze. Všechno je potřebné.

Mezi mými předky byla určitě hromada dobrých katolíků. Ale určitě nejméně stejná hromada vzpurných a zabejčených hlav a taky pohanů, neznabohů a rouhačů. Rod mé matky údajně pochází z Krucemburku/Křížové, hnízda protestantů, a už moje babička kostelu moc nedala. Rodiče věřili v lepší svět a moje děti věří v svobodný software.

Proto se jako neznaboh a nekřtěňátko na Benedikta jet nechystám. Podívám se v televizi, určitě bych ráda viděla Vatikán a pravděpodobně i, kdyby byla příležitost, bych ráda dala řeč s papežem, možná jedno jakým, ale nějaká hromadná mše, přecpaná louka, sdílená vášeň…to není nic pro mě.

I když…znám pána, který dostal požehnání od tehdy ještě kardinála Wojtyly. Kdykoliv dotyčnému pánovi podávám ruku, blahem se jen třesu. Mám totiž pocit, že Bůh je mi blíž než jindy…

 

Xxx

Průběžný čtenářský deník:

Petráň – Příběh Ouběnic + Staroměstská exekuce, Dvořák – Největší české záhady + Tajemné stíny lesů.

 

xxx

Návštěvnost tohoto blogu od 31.8. do 23.9.

68 870 – 70 283

 

 

26.09.2009

Papež na letišti

 

Papež se ptá na letišti člena vlády: – Co Boží přikázání, synu?

– Znám, otče.

– Co třeba Nepokradeš? Kdys ho naposled porušil?

– Nikdy, nikdy, Vaše Svatosti.

– Lžeš, můj synu. Máš měkký nos.

 

 

2.10.2009

Hledání pevného bodu

 

Dnes dopoledne jsem byla v Symbiose/ Obratníku. Chodím tam vždycky, když hledám pevný bod.

Ok, dlužím vám vysvětlení.Naše soběstačná, čiperná a energická matka /skoro 79/ se od nás chce  odstěhovat do domova s pečovatelskou službou, kde po deseti letech získala garsonku.

Na tu věc mohou být různé názory. Můj je, že to při svém stavu, čipernosti atd., při tom, že pomocných rukou má doma víc než dost, nepotřebuje.

Bratr soudí opačně. Máma to, po mém, trochu ukřivděném, soudu, bere jako novou hračku. Převáží staré věci, dokupuje nové, chystá byteček, má z toho radost. Zatím to vidí jako idylu.

Co bude potom, nikdo neví. Až se octne úplně sama /jasně, jasně, má tam zvonky, vím/, až bude muset /ona, která potřebuje být pořád v centru, po knihovnách, archivech atd./ z té periferie dojíždět, až milión dalších věcí.

Mámy stěhování se nicméně zdá neodvratné.

Většinu času  na to nemyslím, ba odmítám se o tom bavit, resp.nezačínám. Ale někdy se bouře v hlavě ozve – a pak je nutné hledat pevný bod.

Xxx

 

Dům Na Poříčí

To už tu taky bylo. Dům Na Poříčí, film  – jak to kapitalisti šidili a stavbu a dělníky okrádali. http://www.volny.cz/czfilm/Film/DumNaporici.htm

A už je to tu zas, ale v reálu – a hned vedle:

http://www.lidovky.cz/sutiny-zriceneho-domu-zavalily-delniky-hasici-je-stale-hledaji-pvq-/ln_domov.asp?c=A091002_131338_ln_domov_pks

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Urban: Mrtvý holky

 

Na čtení nemám moc času, dělám korektury knihy povídek, kterou máme napůl s Václavem Francem. Měla by vyjít do konce listopadu a jmenovat se podle dvou povídek Hospodská byla ideální manžel.

 

 

 

 

 

 

 

9.10.2009

Blesk z čistého nebe

 

Ptáte se, co pořád dělám, že sem nic nepíšu?
Už třetí den stůňu, skolily mě podzimní nemoci. Piju čaje, jím antibiotika, ale dvakrát není. Znáte to. Spát se nedá, takže si čtu, koukám na net, z toho mě pak bolí oči, takže ani v noci pro změnu neusnu.
K veselejším věcem.
Poslední večer před nemocí jsem po dlouhé době měla autorské čtení. Díky Frantovi Vlčkovi, který mě pozval do svého pořadu v Cafeidoskopu v Lazarské. Kavárna celkem příjemná, lidi milí, jediné, co mi tam chybělo, byl stupínek, pódium, jasné vymezení prostoru, kde se má něco předvádět. Kavárna s programem by ho asi mít měla, zdá se, ale možná mám jen deformaci ze Symbiosy/Obratníku. Fotky tady http://visio.rajce.idnes.cz/Kavarna_Cafeidoskop_Franta_Vlcek_06.10.2oo9/#album

Blesk z čistého nebe udeřil v pondělí 5.10.
Spoustu let znám jednoho chlapa. Kdykoliv jsme se viděli, prohodili jsme spolu pár slov, normálně přátelsky, prostě známý, speciálně jsem ho nevyhledávala, ani on mě.
A v pondělí ve 20:24 mi napsal:

Nemám teď jinou touhu, než pevně tě obejmout. Cítit Tě ve své náruči. Zachytit Tvůj dech – úplně blízko.

Nespletl se, bylo to pro mě. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a tři dny, než jsem se vzpamatovala, jsem žila jako ve snu.
Svatbou to neskončí, ale k happyendu dojdeme.
Kdo říká, že Facebook je blbost, hluboce se plete. Dá se tam najít i neztracené.

 

xxx

 

Poznámka o dva dny později: došlo mi, že spojení s Facebookem možná není jasné /existuje tam funkce šťouchnutí, což je projev zájmu/.

Samozřejmě jsem se ho ptala, co tak najednou.

Já Tě sice znám dlouho, ale nikdy jsme spolu nebyli déle sami. Chodili jsme spíše kolem sebe. Až teď – občas jsem si všiml, jak co komentuješ, jaký máš názor… A pak jsme začali do sebe šťouchat. A já viděl vždy Tvoji fotku. A tak jsem se neudržel a šťouchl do Tebe slovem. A pak už jsem do toho spadl.

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

čtu nového Viewegha, Povídky o lásce. Doporučuju číst pomalu a v klidu, rozjímat u toho.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15.10.2009

Minuta s prezidentem

 

Tuhle vycházím z fakulty a u vchodu vidím děkana a deset dalších mužů v černém. Jeden z nich nese obrovskou kytici. – Nač to?, říkám si.  Mezitím popojdou další dva kroky a já tak mezi nim uvidím paní Klausovou.

Údajně tu byla s manželem. Že by mu titul JUDr.chyběl do sbírky?

 

 

19.10.2009

Cestovali časem

zdálo se mi na 18.října

 

Nejdřív to byl jen drb, malá zmínka na netové diskusi. Třem vědcům z AV se prý podařil „rozvolněný vědecký experiment“. Pod tím divným označením se skrývalo cestování časem. Ale postupně se o celé věci začalo mluvit víc a nakonec to pod titulem CESTOVALI ČASEM přinesla na první straně Mladá fronta. Připojila fotku celé trojice, dvou starších pánů a mladého kluka.

Samozřejmě začaly zuřivé debaty o tom, jak se jim to povedlo, zda cestovali do minulosti nebo naopak, dokonce se ozvala i bezpečnost práce, co by se stalo, kdyby se jim nepodařilo vrátit se všem třem…atd.

Vědci nic nekomentovali s tím, že se dohodli, že nikomu nic neřeknou. Jeden z nich údajně natáčel na mobil, čímž se tento stal nejhledanějším /a nenalezeným/ telefonem světa. Přivezli s sebou dokonce neurčitý předmět, kus ohnutého dřeva, jako z přídě lodi třeba. Národní muzeum se věci hned zmocnilo a pořídilo z ní holografický exponát – výstavu o jediném kusu, na kterou se chodila dívat celá Praha.

Jak po podrobnostech expedice pátraly neustále všechny televize světa, objevily, že s fyziky cestoval časem i premiér Fischer, který ovšem taky mlčel jako hrob. Ve zcela jiné souvislosti, stál zrovna na křižovatce u Máje, nakonec řekl: – Jediné, co vám z poznatků výpravy můžu prozradit, že člověk je při cestování časem v podobné situaci jako novorozenec. Taky se mu hlava kývá ze strany na stranu. Normálně vám drží automaticky, ale v jiném čase si ji musíte přidržovat.

Nakonec se odborníci i novináři shodli v tom, že čas se při experimentu musel nějakým způsobem zhustit v malou červenou tečku.

 

 

23.10.2009

Mozkomor

 

Musel mě dostihnout na ulici, vyplížit se z nějakého stínu, tmavého kouta chodby, z křoví od Botiče, vylézt z nějakého divného místa. Mozkomor. Vysál ze mě, jak to obvykle mozkomorové dělají, všechnu radost a štěstí.Všechno se vrátí, to je jasné, ale pomalu, hodně pomalu.

Zatím jedu nadoraz, stoupám k nule /ale stoupám/.

Show must go on, večer jsou Depky – zachránkyně. Ze zkušenosti vím, že mě přecvaknou jinam. Proto se ještě chvíli budu držet tématu.

 

 

 

Takhle by měly Depky vypadat do konce sezóny, změna programu možná. Přijďte se rozveselit!

20.listopadu – Táňa Nováková, Marta Francová, Marek Velebný, Markéta Irová, Veronika Vojířová, HUDBA Karolína Frühbauerová. Pořad Dne poezie

4.prosince – Václav Franc, Dagmar Hermannová, Jana Jirásková, Roman Szpuk. Křest knihy ZŠ + VF. HUDBA Řehečská kapela

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Szpuk: Bludiště + Chrámová studně, Petráň: Dvacáté století v Ouběnicích, Goldhagen: Hitlerovi ochotní katani

 

 

31.10.2009

Podplukovník Majtan

 

Momentálně jsem šíleně smutná princezna. Okolnosti mě učí nelpět na ničem, z povodní mám docela dobrý trénink, ale i tak to jde ztuha.

Přesto se s vámi můžu podělit o něco, co mě rozveselilo a potěšilo.

Každého 28.října se dívám na předávání státních vyznamenání, každý rok je prezidentovi podává ten samý voják. Každý rok pohled na něj potěší. Nevím, co mě to popadlo, ale letos jsem se na něj zeptala přímo na Hradě. V takových úspěch jsem ani nedoufala: odpověděli bleskově, takže vím už skoro všechno.

Muž, na kterého se tak dobře dívá, je pplk.Vojtech Majtan /Čech-Slovák, těžko říct, z Hradu píšou bez diakritiky/.

Story nekončí. Vygooglovala jsem si Hradní stráž, ovšem po dotyčném ani elektronické stopy. Kontakt jedině na velitele, což je praktické. Seznámení se mnou může dát  pplk.Majtanovi rozkazem.

Další cestou je vzít to po Klausovi, neboť prezident je vrchní velitel ozbrojených sil.

Každopádně mám ve vesmíru alespoň jeden pevný bod. Příští 28.říjen to jistí.

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Szpuk: Macecha bouře + Troucheň + Tancem pádu + Vězňova oblaka, tj.skoro všechny Romanovy sbírky, co v MK mají

A opět čtu Littellovy Laskavé bohyně, druhou půlku, kterou jsem napoprvé přečíst nestačila. Teď právě se nalézám v obleženém Stalingradě.

 

xxx

Návštěvnost tohoto blogu 23.září – 31.října

70 283 – 72 668

 

 

 

 

 

 

 

 

11.11.2009

Chvíle nihilismu

 

Vím, že poslední dobou na psaní sem trochu dlabu. Ovládl mě nihilismus, kdybych se nehlídala, dlabu na všechno, schovám se pod stůl, přikryju se dekou a zhroutím se do sebe, takže deka se prakticky narovná. Hlasy zatím neslyším a jestli trpím halucinacemi, neliší se od reálu, ale k obojímu není daleko. Do Bohnic blíž než jindy. Takový stav jsem léta nezažila.

Babička nám i sobě odstěhováním pěkně zavařila. Má to tam sice pěkné, většina lidí by za takový moderní byteček v klidném místě a s výhledem do lesa oblízla všech deset, ale je to daleko. Na žádnou rychlou návštěvu mezi prací a večerem. Babi je poněkud smutno, třikrát denně volá dětem a zve je na chvíli nebo nafurt.

Řekla bych, že se nedomyslelo na všech stranách a teď z toho těžko ven.

Každopádně závratnou rychlostí tečou peníze i nervy.

To jen na vysvětlenou.

V pátek mám jet na Šumavu. Kdyby nic jiného, na chvilku vypadnu z Prahy, a to snad pomůže.

 

xxx

 

A ještě malá true story.

Sedíme v hospodě. Já, můj kamarád a brácha. Atmosféra před tzv.vážným rozhovorem se dá krájet. – Tak co si dáme?, snaží se brácha odlehčit situaci a nazdařbůh otevře jídelní lístek. – Něco k jídlu?

– Snad jindy, při nějaké veselejší příležitosti, říkám.

– Vždyť tahle není špatná, na to brácha, a pokračuje. – Jsme tady, abychom si rozdělili dědictví po rodičích.

xxx

 

Abych zas nebyla jenom pesimistická, vnímám drobné radosti

Například v soutěži Knih Kanzeslberger jsem vyhrála Saturnina, tedy Knihu mého srdce.

Nebo se mi včera na třetí pokus podařilo sehnat Marii Antoinettu, svérázné historické dramy Sofie Coppoly.

Nebo mám radost, že si Fanda sám spravil kalhoty.

Nebo třeba z toho výletu na Šumavu…i když…to se teprv uvidí.

 

 

23.11.2009

Šumavský happyend

 

Celý týden hledám klíč, podle kterého bych popsala svůj výlet na Šumavu.
Měla jsem se, v tomto pořadí, krásně – šíleně – normálně. Neboť některá tajemství lidského uvažování musíme nechat americkým výzkumníkům a příštím vědeckým objevům, tímto s drby končím a budu se věnovat líčení přírodních krás a zisků.
Zas jsem trochu chytřejší, podrobně jsem si prohlédla meteorologickou stanici na Churáňově, nejvíc mě pobavilo, že na výběr mají 92 kódů počasí, můžou teda do Prahy hlásit i třeba písečnou bouři.
Za 50 let existence stanice tam sice nebyla, ale jednou přijde den…Počasí se musí hlásit s výjimkou noci každou hodinu, proto meteorology upomíná ženský hlas, něco jako navigace v autě. Každou celou se ozve JE ČAS POSLAT ZPRÁVU!. Když na to nejste připraveni, nadskočíte leknutím. Další upomenutí je pak už rámus, co by probudil mrtvého. Viděla jsem nejrůznější chytré i jednodušší přístroje, kterými na Churáňově měří všechno možné, od sněhoměru, přes sluneční pásku /měří aktivitu Slunce/ až po kameru, která sleduje pohyb hvězd a průlet bolidů.
Jinak romantika nekonečná, v lesích, nikde nikdo, vidět 50 kilometrů daleko, něco jako na majáku. Dělat meteorologa taky není pro každého. Slabší povahy by se mohly upít.
Prošla jsem se po okolí, koupala se ve dvou potocích, ano, teď v listopadu, to já ráda. Moc se mi líbilo v místě zvaném Zlatá studna, takové louce, kde dřív bývala vesnice, ale už třeba sto let není. Jak jsem se dočetla, v okolí Zlaté studny působil i Král Šumavya jeho pomocníci. Jak se běžně v Praze málem bojím na ulici, tam mi nevadilo jít sama hlubokým lesem a vnímat neuvěřitelné věci. Byla jsem úplně střízlivá, neovlivněná, přesto jsem viděla místo, kde se bez větru sám od sebe zvedal sníh, různé trpaslíky a postavy, které se zblízka změnily třeba v suché větve…Přišlo mi to úplně přirozené a tak to má asi být.
Během těch tří dnů jsem si prostě zažila neuvěřitelně krásného i šíleného, toho nikoliv svou vinou. Krásné ale převažuje, takže se dá říct, že výlet na Šumavu byl jeden velký happyend.
Včetně toho, že mám přijet zase.

xxx

 

Některé publikovatelné fotky jsou tady:

http://zora.bloguje.cz/822375-sumava-churanov.php

 

 

25.11.2009

Bacha na pohádky!

 

Včera jsem byla na vernisáži obrazů malířky Blanky Brožové, kde měl autorské čtení Roman Szpuk.

Vernisáž příjemná, večer dobrodružný, cesta na Hlavní nádraží, kam jsem Romana doprovázela, neméně, a u vlaku loučení a la Hollywood, pohádka.

Když jsem ale chodila na folkloristiku, učili nás „bacha na pohádky“. Jejich původní verze jsou kruté a děsivé.

 

Fotoreportáž tady

http://zora2.rajce.idnes.cz/Vernisaz_obrazu_Blanky_Brozove_a_autorske_cteni_Romana_Szpuka/#3_sezony_v_pekle.jpg
Když jsem Romana fotila u plakátu filmu 3 sezóny v pekle, komentoval to: – Co tři! Dvacet.

Stránky Blanky Brožové http://www.blankabrozova.eu/

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.12.

O povídkách v nové knize

 

Snad by bylo pro čtenáře lepší dělat, že všechny povídky v knize, kterou zítra pokřtím/e/, ke mě připluly už hotové z mezihvězdných sfér. Kdepak, ani jednu jsem nedostala zadarmo, ani ty Boží prsty ne.

Jen jedna povídka je true story, skutečný příběh.Možná vás budou proto zajímat drby ze zákulisí a mé zdroje inspirace:

 

 Hospodská…Boží prst.První odstavec vznikl ten večer, kdy se na Žižkově v hospodě Nad kostelem hrál dixieland. Zbytek jsem metodou da capo al fine a z jedné vody skoro načisto napsala pak během dvou tří podvečerních hodin v práci. Psala jsem rukou, ani si nerozsvítila, stačilo světlo monitoru. První a zatím jediná povídka, kde mě poslední věta napadla na začátku. O „Božích prstech“ a konkrétně téhle povídce tady http://zora.bloguje.cz/422801-bozi-prst.php

Tulipány
Snad nejstarší ze všech povídek v téhle knize.Tulipány mám opravdu nejradši ze všech kytek. Fabulace, i když moje paní kolegyně měla přítele, kterému říkala „dědek“, a některé repliky jsou její.

Křížová cesta
true story, pravdivý příběh. Ze svého života jsem možná schopná vypsat jen ty rozchody.

Lehké kroky Múz
Takový hrneček se švestkou jsme měli doma nebo u babičky. Na něj se nabalilo všechno ostatní.

Na Dušičky

psáno na zadání „co vás napadne, když se díváte na stejnojmenný Schikanedrův obraz“

 Polívka

napsalo se samo. Boží prst.

 Dům

Dům, který popisuju, skutečně existuje. Na kraji vesnice, u hřbitova, jezdím kolem něj autobusem na chatu. Fascinoval mě,  povídkou jsem se temného v tom uchvácení zbavila.

 Školení – hřička, co jiného

Hodina s prezidentem
Představovala jsem si při psaní plnou velkou posluchárnu FF UK, kam jsem jako malá chodila na vánoční besídky.

My tě budem kolíbati
fabulace. Na tuhle povídku reagují zejména ženy.

Kouzlo Vánoc
Jakoby se stalo na Náměstí Míru. Každý rok se mi bez mého vědomého přičinění napíše vánoční povídka.

Pérák
psáno pro festival Literární Vysočina. O pérákovi v Borové mi nejdřív vyprávěla máma, Černou sanitku Petra Janečka jsem četla mnohem později.

Něco jako štěstí
Pokus o jiný pohled. Skála Havranka jakoby byla jedna skála v Č.Krumlově, na které jsme s kamarádem proseděli kdysi odpoledne – ale vyprávěli si o úplně něčem jiném.

 

 

 

I na pohřeb je někdy pozdě
Boží prst, čistá fabulace

Hodina lásky
napsáno v Brandýse n.Orlicí během jednoho srpnového večera. Na téma „hodina lásky“ mám ještě jednu povídku, zatím neveřejnou. Téma mě láká: „mnoho v mále“.

Sbírání švestek
Skutečné sbírání švestek jako základ povídky.

U řeky
Povídka – dialog. O nezávislosti?

Výlet
protože původně psaná pro Povídku roku, jedna z mých nejdelších věcí. Má dva konce, v této verzi jsem nechala ten stručnější.

Červené pondělí
zelená, bílá, žlutá. Barvy Velikonoc. Inspirovaly mě jedny strávené v Brně.

Plačka s.r.o
Boží prst, napsalo se samo.

Sníh
Povídka Boží prst. Přišla mi do hlavy jednu sobotu večer, skoro stejnými slovy jsem ji vyprávěla synovi před spaním.

Vasil, víla, voda
variace na písmena P a V. Děkuju svému exmanželovi Jardovi, že mi pomohl vymyslet činnost, kterou víla v potoce vyvíjela. Vykopávala vrby.

Dopis
psáno na zadání „holčičí dopis“. Reálie nebylo tak těžké pochytat, dcera byla tenkrát přesně v tom věku.

Miláček publika
Kruh se uzavírá, motiv hudby ze začátku je i skoro na konci. Stačilo jít na koncert do Rudolfina nebo na dixieland na Žižkov. V obou případech ovšem s Láďou.

 Furt chodila

přišlo samo.

Nikdy jsem neměl Japonku

už jsem slyšela, v dobrém, jak je hezké, že píšu o starých lidech. Ale to rozhodně nebyl cíl nebo úmysl. Jak to přišlo, tak to je. Boží prst.

 

Pokud se ptáte, jaké náměty budou následovat, řeknu vám, že nevím. Aktuálně bych ráda lehce podala těžké téma. Název by možná mohl být Šílení /Šílenství/ ve třech.

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

no ostuda, čtu letmo, zběžně, vlastně skoro vůbec. Letím životem, neschopná se zastavit.

Jediná kniha, kterou opravdu po chvilkách čtu, je nová sbírka Romana Szpuka Silentio pro smíšený sbor.Poslední dobou spíš poezii žiju, zejména tu dekadentní.

 

 

 

 

 

 

 

11.12.2009

Milý národe!

 

Milý národe!

rozhodně bys neměl být ochuzen o tyto příhody z mého života, které se staly za cca poslední týden:

 

Křest knihy se vydařil, rozhodně. V takovém rauši už jsem dlouho nebyla. Divili se i ti, co mě dobře znají. Máma například říkala, že jsem se minula povoláním, měla jsem mít hospodu, když jsem mezi lidmi tak ve svém živlu.

 

Děti byly se školou v Drážďanech. Fanda si kromě jiného přivezl takové srdíčko, které když povaří, proběhne v něm exotermní reakce,  látky vevnitř krystalizujou a srdíčko chvíli hřeje. Včera to udělal a říkal:- Teď je úplně rozteklý štěstím. A za chvíli bude studený nudou.

K principu srdíčka mi laskvě napsal p.Wagner, jeden z mých facebookových přátel:

Srdíčko, delfín a pod. se dá koupit i v Praze. Když se povaří, látka uvnitř (octan draselný) se roztaví. Opatrným ochlazením vznikne podchlazená kapalina. Když pak ohnete plíšek, který je uvnitř, vytvoříte nukleační centra a dojde k rychlé krystalizaci, při níž se uvolní krystalizační teplo.

 

V posteli s básníkem. Stůňu, mám v posteli noťas a dvě sbírky poezie. Klidně ležím – a v tom ta postel praskne.  Sto let stará, soustružená. Síla poezie! Dvě sbírky najednou už nikdy.

 

6.12. v 15*24 jsem dopsala vánoční povídku. Bude se jmenovat Agentura Zážitek a je pěkně drsná. Každý rok se mi vánoční povídka napíše jinak, podle toho, co prožívám. Takže když dekadence, tak dekadence.

 

Nabídli mi členství v širší porotě Magnezie Litery, která bude vybírat Objev roku a Hlavní cenu.

A co se četby knih týče, trochu jsem se zlepšila. Kromě Szpuka čtu i Žáčka, Papírové růže.

Mj. jsem v nich našla tuhle krásnou básničku, kterou ti, národe, posílám.

 

Jiří Žáček

Prosba

Stůj při mně, lásko, přestože
srazím tvou ruku, která mění
nejhlubší půlnoc v rozednění,

stůj při mně nejvíc právě dnes,
když ve mně kvasí hnus a děs,
když opadávám bez milosti
a prší ve mně podzimně,

stůj při mně, lásko, proti mně.

P.S.A pokud tě, národe, zajímají  výrazně jiné novinky, máš smůlu. Jednou se všechno dočteš v různých memoárech.

xxx

Návštěvnost tohoto blogu 31.října – 11.prosince 2009:

72 668 – 75 246

12.12.2009

…a moc tě miluji

 

Milý národe!

 

Přece mám něco, co by tě mohlo zajímat.

 

Dnes v 00.14 mi přišla sms, která končila: – …a moc tě miluji.

 

Čekala jsem na to 13 let.

Pro upřesnění: dotyčného vídám zhruba co měsíc, ne že by si vzpomněl po takové době.

Ale nikdy mi to neřekl.

Což mě nijak zvlášt netrápilo, protože jsem si to myslela.

Tipuju, že jel z nějakého vánočního večírku…a in vino veritas.

 

xxx

 

A z druhého kraje:

Dnes je to 14 let, co mi umřel táta.

 

 

19.12.2009

Dotek anděla

 

Ze všech pražských kostelů je mi nejmilejší svatý Jiljí. Snad proto, že jsem ho mezi patnáctým a pětadvacátým rokem měla místně nejblíž a naproti jsem chodila do prvního zaměstnání. Dnes jsem tam, hnána touhou po rozjímání, klidu, tichu a taky směrem cesty, zašla zase. Nádhera, kostel liduprázdný, temný, oltář zlatě nasvícený, tichý zpěv a varhany.

Právě když se mi zdálo, že jsem na přímé lince do nebe, hudba ztichla a v prázdném kostele se z CD nahrávky ozval potlesk.

Spojení se na chvíli přerušilo, ale úplně tichý kostel je ještě magičtější. Rozjímám dál a najednou vejde italská výprava. Což o to, i na to se dá zvyknout, navíc tichá italština poslouchaná mimoděk zní trochu jako šepot andělů.Italové navíc za chvíli zmizeli a místo nich přišel český pár. Postavili se přímo za mě. – To je krásný kostel, řekl pán. – Ani jsem nevěděla, že tu nějaký je, na to paní. To už jsem nevydržela a šla pryč. Nakonec s Pánembohem se dá mluvit kdekoliv. I na ulici jsem ucítila andělské pohlazení, měkké, jako dotek žinylkovým šátkem.

A resumé?

– Všechno je, jak má být, řekl mi Pánbůh. – Chce to klid.

 

Xxx

Ve středu ráno usínám v práci a zdá se mi věta:

Český knihovnice jedou jak čerti!

¨

xxx

 Průběžný čtenářský deník:

No…ten Szpuk, ten Žáček, nějaká kniha mě čeká snad od Ježíška. Jinak v MK musím zaplatit knihu, kterou mi vytopili sousedi, takže zatím s půjčováním stop. Víc než četbou se zabývám svou roční bilancí má dáti – dal/a/. Hrabu se v mailech a denících a připadám si jak archeolog. Jak Indiana Jones. Na prahu dobrodružství.

 

24.12.2009

Štědrý den nám nastal

 

Pokud nemůžete být na Vánoce s těmi, které máte rádi, mějte rádi ty, s kterými budete. Ženy objímám a chlapům, kteří o to stojí, posílám pusu. Hezké Vánoce! Hodně lásky!

 

xxx

A navrch jedna stará básnička:

 

Oslík z Betléma

 

Ne že by mě moc bavilo,

stát jako socha v chlévě v Betlémě?

Co mám však dělat, když můj dech

hřeje to dítě na seně.

  

Pořád sem chodí zástupy-

a nosí dary malému.

Málokdo něco navíc přihodí

oslu a kravce v Betlému.

  

Prý čeká na nás jiná odměna:

a snad od toho mimina!

  

Chlácholí nás- když vydržíme

tu zimu, průvan, věčný stín,

pak čeká na nás velká sláva:

prý aspoň jeden oslík, jedna kráva,

že vejdou navždy do dějin!

  

K čemu je vejít na obrazy,

když kopýtka mi průvan mrazí?

 

 

Sex Bomb

 

Místo na cinkání zvonečku k nám letos přišel Ježíšek na Sex Bomb Toma Jonese. Časy se mění.

K poslechu zde:

http://www.youtube.com/watch?v=6KUJE2xs-RE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

31.12.2009

Rok s básníky

 

Je Silvestra, poslední den roku, tedy ten správný čas sem zase napsat.
Co bych ti tak, milý národe, mohla sdělit a popřát ?
Lásku, štěstí, zdraví, všechno, co se obvykle přeje – a něco navíc.

 

Být připraven je vše.
Náhoda přeje připraveným.
Čiň se, člověče, a Pánbůh ti pomůže.
Pomocnou ruku najdeš na konci vlastního ramene.

Všechno je, jak má být.

 

A tak dále, omluv mě, národe, neboť vaječného koňaku je už jen po dně, a inspirace proto pomálu.
Co se mého roku 2009 týče, začínal prozaicky doktory a léky na tlak, pak ale vzletěl do oblačných výšin a přistál rovnou na Parnasu.
Hezkých i méně hezkých důležitých věcí se staly mraky, něco se vyloženě nepovedlo, ale na to teď myslet nechci.
Bomby roku jsou čtyři.
Máma v pečovateláku, vyznání, které přišlo po třinácti letech známosti, vydaná kniha /děkuju Václavovi/ a ten můj dekadentní podzim, který začal 5.října a zvolna jde k zrovna takovému jaru.
A rok s básníky ještě nekončí: dopoledne jsem potkala Magora a zatím poslední pusu roku mi dal Vítek Kremlička. A to do půlnoci zbývá spousta hodin! Kdovíco se ještě stane!

Milý národe, měj se dobře celý další rok a zachovej mi přízeň.

 

xxx

 

Průběžný čtenářský deník:

Szpuk a knihy, které jsem dostala od Ježíška: du Laubier-Aubinaisová-Bouletová-Proteauxová: Gaston, chlapeček, který se pořád ptal /třeba na to co je nespravedlnost, co je smrt, když mě někdo uhodí, jestli se můžu bránit atd…moje poznámka/, Lenderová …a ptáš se, knížko má. Ženské deníky 19.století a Bolano: Divocí detektivové.

 

xxx

 

Návštěvnost toho blogu 11.12. – 31.12. 2009

75 246 – 76 804

Quick Payday Loans | no credit check no fax loan | loan | No Fax Payday Loans

TOPlist